Šaunštejn není výlet za dochovanou hradní věží ani pohodlnou procházkou ke zřícenině. K vrcholu pískovcového masivu se stoupá po schodech, žebřících a lávkách, místy úzkou spárou mezi skalami. Odměnou jsou skalní plošiny, výhledy na okolní krajinu a pozůstatky hradu, jehož části byly vytesané přímo do pískovce.
Nejkratší cesta vede z Vysoké Lípy
Hrad leží zhruba kilometr severně od Vysoké Lípy, místní části Jetřichovic, v nadmořské výšce přibližně 340 metrů. Nejkratší přístup začíná u restaurace U Loupežáku. Po žluté značce se jde asi 500 metrů, potom trasa přechází na červenou a po dalším přibližně půlkilometru dorazí ke hradu.
Šaunštejn je volně přístupný a vstupné se neplatí. Obec v zimě návštěvu kvůli bezpečnosti nedoporučuje. V sezoně bývá ve Vysoké Lípě omezená kapacita parkování; do místa zajíždí také turistická autobusová linka 434. Nedaleká Malá Pravčická brána je vzdálená asi půl kilometru, delší výlet lze vést po České silnici nebo směrem k Jetřichovicím a Falkenštejnu.
Skalní hrad u České stezky
Šaunštejn vznikl pravděpodobně na konci 14. století, přesné datum založení však není známé. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z roku 1431. Patřil k menším skalním hradům v oblasti česko-saského Švýcarska a důležitá pro něj byla především poloha u České stezky, historické cesty spojující Čechy s Lužicí. Hrad tak mohl dohlížet na pohyb lidí a zboží v příhraničí. Spolu s Falkenštejnem sloužil také jako opevněné sídlo a správní centrum panství.
Přezdívka loupežnický hrádek souvisí s jeho skutečnou minulostí. Ve 30. a 40. letech 15. století odsud vyrážely loupežné výpravy do Horní Lužice i do vnitrozemí. Se Šaunštejnem jsou spojováni hejtman Hanušek a družina Mikše Pancíře ze Smojna.
Hrad se zapletl do sporů mezi Vartenberky, Saskem a lužickým Šestiměstím. V roce 1431 se proti němu připravovala výprava z Drážďan, další obléhání přišla ve 40. letech 15. století. Prameny se v podrobnostech o dobytí a zániku rozcházejí. Po ztrátě vojenského významu hrad pustl a podle obecních údajů byl opuštěn někdy na konci 15. století.
Stopy staveb i staré rytiny
Na místě dnes nejsou zachované hradní zdi. Zůstaly tu skalní plošiny, vytesané prostory, dutiny a otvory po dřevěných konstrukcích. Ve skále lze rozpoznat také půdorys dřevěné věže nebo prohlubeň, která bývá vykládána jako nádrž na vodu. U některých dalších prostor není jejich původní využití jisté.
Pískovec nese také rytiny: kříže, obličeje, jelena s křížem i náčrty stavebních konstrukcí. Z plošin se otevírá pohled na Vysokou Lípu, Koliště a Růžovský vrch. Za dobré viditelnosti jsou odtud vidět také některé vrcholy saské části Labských pískovců, například Zirkelstein a Tschirnstein.
Nové lávky na náročné trase
Před obnovou byly přístupové konstrukce ve špatném technickém stavu a kvůli korozi ocelových traverz se některé části hradu uzavřely už v roce 2019. Rekonstrukce začala v dubnu 2021 a skončila v roce 2022. Nejprve se zabezpečily nebezpečné části skalního masivu, poté staré konstrukce nahradily nové žebříky, lávky a zábradlí.
Černé konstrukce doplňují dubové prahy a v krajině působí nenápadněji. Obnova měla zvýšit bezpečnost a omezit erozi způsobenou vysokou návštěvností. Materiál na skalní hrad dopravoval vrtulník MI-8. Celkové náklady dosáhly podle pozdějšího přehledu 10 756 975 korun.
Výstup je i po rekonstrukci náročný. Úzká spára, výškové rozdíly a exponovaná místa vyžadují jistý krok a vhodnou obuv. Trasa není určená pro kočárky ani pro osoby s výrazně omezenou pohyblivostí a nevyhovuje lidem, kterým vadí výšky nebo stísněné prostory. Pokud je nepříjemný už první žebřík, pokračování není nutné.