Falkenštejn leží necelý kilometr od Jetřichovic, na pískovcovém suku v masivu Havraních kamenů. Vrcholová plošina se nachází přibližně 303 metrů nad mořem a otevírá pohled k Havraní skále i do Hřebenového dolu. Výstup vede po žluté značce směrem do Hatového dolu.
Nečekejte zachované paláce ani věže. Z někdejší pevnosti zůstaly především prostory vytesané do skály a stopy po dřevěných stavbách. Právě spojení historie, pískovcového terénu a krajiny Českého Švýcarska dává výletu jeho osobitý ráz.
Co se dochovalo na skalním vrcholu
Na horní plošině býval sál o rozměrech zhruba 12 × 6 metrů, který navazoval na kapli. Obytnou část pravděpodobně doplňovala dřevěná věž a další dřevěné stavby. Vodu zajišťovala cisterna vytesaná do pískovce. Ve skalním výklenku se zachoval také okenní otvor se sedátky, připomínka toho, že skála sloužila nejen k obraně, ale také k bydlení.
Falkenštejn patří mezi skalní hrádky, jejichž podobu určovaly pískovec a dřevo spíše než kamenné hradby. Archeologické práce na přelomu 20. a 21. století pomohly lépe poznat uspořádání areálu i keramické nálezy.
Výzkum z roku 1973 přinesl keramickou plastiku známou jako Falkenštejnská madona. Jde o torzo stojící Madony s Ježíškem, datované do druhé poloviny 15. století. Dnes je uložené v archeologické sbírce Regionálního muzea v Teplicích, takže na samotném hradě k vidění není. Nález ale dokládá, že skalní plošina byla místem života, nejen vyhlídkou.
Od středověkého hrádku k výletnímu místu
Hrad vznikl pravděpodobně v první polovině 14. století, nejspíše kolem jeho poloviny. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1395. Falkenštejn náležel ke kamenickému panství a bývá spojován s rodem Michaloviců. Po roce 1406 přešel kamenický majetek k Berkům z Dubé a později k Vartenberkům.
Poloha hrádku měla správní a zřejmě také strážní význam v prostoru mezi Českou Kamenicí, Lužicí a severními Čechami. Přesné cesty, které mohl kontrolovat, určit nelze, jeho umístění však zapadalo do tehdejšího uspořádání panství i dálkového pohybu lidí a zboží.
Falkenštejn se v písemných pramenech objevuje naposledy ve druhé polovině 15. století; uvádějí se roky 1457 a 1460. V souvislosti se spory Vartenberků s Lužicí se zmiňuje také rok 1444, kdy mohl být hrad obléhán nebo poškozen. Není jisté, zda byl skutečně dobyt. Po ztrátě původní funkce pravděpodobně zpustl.
Zájem o okolní skály ožil v 19. století, kdy sem začali mířit výletníci. V roce 1852 nechala Vilemína Kinská zpřístupnit Falkenštejn i jeho okolí. Při tehdejších pracích se našly šípy, ostruhy, keramické střepy, mince, cihly, tašky a kopí. Historické zprávy zmiňují také vyčištění studny do hloubky 25 metrů. Nejde však o prostor, do něhož by návštěvníci běžně vstupovali.
Přístup po schodištích a roštech
V roce 2017 Správa Národního parku České Švýcarsko obnovila přístup na skalní vrchol. Schodiště, zábradlí a kovové pochozí rošty mají návštěvníkům usnadnit pohyb a zároveň chránit měkký pískovec před sešlapáváním a erozí. Nahoru vede jedna cesta, dolů druhá, takže návštěvníci procházejí krátkým jednosměrným okruhem.
Falkenštejn je volně přístupný po celý rok, zimní návštěva se však z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. Jde o skalní terén, proto se hodí pevná obuv a opatrnost za mokra i při námraze. Podmínky na stezkách v národním parku se mohou měnit vlivem počasí, zásahů nebo rizika pádu stromů. Při pohybu v parku platí jeho pravidla, mimo jiné zákaz rozdělávání ohňů a nocování mimo vyhrazená místa.
Název Falkenštejn se obvykle vykládá podle německého slova „Falke“, tedy sokol. Ve skalách mohli žít sokoli stěhovaví nebo poštolky, jediný jistý výklad původu jména ale neexistuje.