Z obce Jestřebí je to ke zřícenině krátká cesta, výstup na její plošinu už ale vyžaduje jistý krok. Do skály vede schodiště o přibližně 77 stupních, které prochází prostorem někdejší studny. Výstup je prudký a místy připomíná žebřík; na mokrých schodech, za deště nebo při námraze je třeba počítat se zvýšenou opatrností.
Vyhlídka na pískovcovém suku
Hrad se tyčí na výrazném skalním útvaru mezi Máchovým jezerem a Novozámeckým rybníkem. Jeho horní část přečnívá nad užší spodní skálou, takže silueta působí výrazně i dnes, kdy z někdejšího sídla zbyla jen část. Zpřístupněná je nižší plošina s vyhlídkou; vyšší skalní blok návštěvníkům přístupný není.
Shora je vidět obec Jestřebí, Novozámecký rybník a okolní krajina Máchova kraje. Při dobré viditelnosti se v dálce rýsují Lužické hory, Kokořínsko, další místa v okolí Máchova jezera i hrad Bezděz. Jestřebí souvisí se starším pojmenováním Habichtstein či Habstein, tedy „jestřábí kámen“.
Schodiště vzniklo až v 19. století
Současná cesta vzhůru není původním středověkým přístupem. Schodišťová věž byla podle odborného rozboru postavena zhruba kolem roku 1840. Dříve se na hradní plošinu vystupovalo dřevěným schodištěm do prostoru nad studnou. Označení výstupu jako cesty studnou je tedy zjednodušené, přesto dobře vystihuje, kudy se dnes stoupá.
Ve skále zůstaly také stopy po šlapacím kole rumpálu. Připomínají praktickou stránku života na hradě, kde bylo potřeba dostat vodu nahoru a zajistit běžný provoz sídla. Prudké schodiště není vhodné pro lidi se sníženou pohyblivostí.
Skála jako součást obrany
Jestřebí se od běžných hradů s rozsáhlým kamenným opevněním lišilo tím, že hlavní ochranu poskytovaly strmé skalní stěny. Vrchol měl podle odborných popisů obepínat spíše parapet s cimbuřím, částečně upraveným přímo ve skále. Pískovcový útvar tak nebyl jen místem pro stavbu, ale také podstatnou částí její obrany.
Počátky hradu se kladou obvykle do druhé poloviny 13. století a poprvé je doložen roku 1296. Přesné datování jednotlivých stavebních etap není uzavřené; některé dochované pozůstatky mohou pocházet také z mladší fáze z počátku 15. století. Hrad byl spojen s Berkami z Dubé, zapojil se do mocenských střetů husitské doby a později se objevuje i v souvislosti s výpravami do Lužice. Od poloviny 16. století je uváděn jako pustý.
Pískovec se dál proměňuje
Podobu zříceniny ovlivnilo nejen chátrání, ale také lámání kamene a přirozené zvětrávání. Z původní rozlohy hradu se podle regionálních podkladů dochovala přibližně čtvrtina. V roce 2009 se ze západní strany uvolnil velký kus skály spolu se zbytky zdiva. Areál byl následně zabezpečen a pod hradem přibyly ochranné ocelové sítě.
Ke zřícenině vede z obce červená turistická cesta. Od zastávky Kříž nebo od školy je to přibližně půl kilometru. Menší parkoviště leží pod hřbitovem, přímo u skalního masivu parkovat nelze. Přístup na horní část bývá uváděn sezonní, přibližně od dubna do října.
Výlet lze rozšířit o procházku obcí, kde stojí zvonice připomínající původní kostel, hřbitov a barokní křížová cesta se sedmi výklenkovými kaplemi.