Od kostela Nanebevzetí Panny Marie v horní části Pavlovic se můžete vydat dolů k údolí Švábského potoka. Přibližně půl kilometru dlouhá dlážděnka klesá mezi pískovcovými stěnami až ke Knížecí studánce. Není to běžná silnice, ale historická pěší cesta, na které stojí za to všímat si i drobných stavebních detailů.
Úvoz, čedič a kamenné odvodnění
Čedičové valouny tvoří povrch cesty, kterou zčásti vysekali do pískovcového podloží. V nejužším úseku se zvedají skalní stěny až zhruba do čtyř metrů. Okraje místy zpevňují pískovcové štuky a část trasy lemuje tarasní zeď.
Komunikaci doplňují také prvky, které měly pomáhat s odvodem vody. Ve skále je vytesaný žlab i kanál; v dolní části je kanál od cesty oddělen kamennými patníky. Dlážděnka tak nebyla jen průchodem svahem, ale promyšlenou stavbou přizpůsobenou terénu. Spolu s Knížecí studánkou je od 21. června 2010 chráněna jako nemovitá kulturní památka.
Stopy několika staletí
Vznik cesty se tradičně klade do Valdštejnovy doby, přibližně k roku 1630, kdy měla dostat čedičovou dlažbu. Přímé spojení stavby s Albrechtem z Valdštejna ale není jisté. Památkové podklady hovoří o původu v 17. století a připouštějí, že dnešní vzhled ovlivnily také pozdější úpravy, pravděpodobně zejména v 19. století.
Na skalách se dochovaly výklenky, iniciály, ryté značky i letopočty. Patří k nim roky 1719 a 1724. Cesta byla opravována také v roce 1995.
Spojnice k vodě
Dlážděnka vedla z vyšší části Pavlovic do údolí a do části Popelov. Zároveň zajišťovala přístup ke Knížecí studánce, která bývala důležitým zdrojem vody v době, kdy ji obec neměla dostupnou tak jako dnes. Cesta a studánka proto tvoří jeden historický celek: dlažba zpevňovala svah, úvoz vedl trasu mezi skalami a odvodnění chránilo komunikaci před vodou.
Na čedičových kamenech může být po dešti kluzko, takže se hodí pevná obuv. Obec řeší zajištění skalního odřezu a bezpečnost okolí památky, a proto mohou být důležitá případná omezení přístupu.