Od Jeseníku je dělí přibližně dva kilometry, leží ale v horské krajině zhruba 620 metrů nad mořem. Priessnitzovy lázně na Gräfenberku můžete poznávat pěšky: cestou navštívit muzeum, zastavit se u pramenů nebo si vyzkoušet některé vodní prvky v Balneoparku. Areál vznikl kolem léčebného ústavu, který Vincenz Priessnitz založil v roce 1822 jako první moderní vodoléčebné zařízení na světě.
Trasy k pramenům a vodní zahrada
Okolí lázní protínají stezky vedoucí k pramenům, památným skalám, křížům, pomníkům i vyhlídkám. Historických prvků a pramenů jsou tu desítky; jejich počet se v jednotlivých přehledech liší podle toho, které z nich zahrnují.
Pro seznámení s místem slouží asi šest kilometrů dlouhá Stezka Vincenze Priessnitze. Vychází od konečné autobusové zastávky v lázních, míjí devět pramenů včetně Jitřního a Rumunského a končí na Jižním svahu. Její absolvování zabere přibližně dvě hodiny.
Na delší výpravu se nabízí Stezka živé vody, okruh o délce 10,3 kilometru. Deset informačních panelů přibližuje vlastnosti vody a trasa vede kolem sedmnácti pramenů z 19. století. Potkáte také dřevěné sochy, lavičky a přírodní sprchy; na celý okruh počítejte nejméně se čtyřmi hodinami. V nabídce jsou i kratší dětské a kondiční trasy Gräfenberg Walking. Některé náročnější okruhy však překonávají převýšení kolem 200 metrů.
V Balneoparku Vincenze Priessnitze si lze vyzkoušet prvky inspirované tradičními lázeňskými procedurami. Vodní zahrada s potokem zahrnuje koupele horních a dolních končetin, koupel nohou s akupresurou, Priessnitzovu lavičku, střiky i sprchu. Nechybí místa k odpočinku a slunění.
V dolní části parku vzniklo v roce 2026 odpočívadlo s herními prvky a mělkými vodními nádržemi, upraven byl také tok potoka. Děti si tu mohou hrát s vodou, zatímco dospělí odpočívají. Na mokrých kamenech je třeba dávat pozor; hodí se ručník a pevná obuv nebo obuv do vody, protože pramenitá voda je chladná.
Další zastávkou může být Ripperova promenáda s přibližně 260 vzrostlými stromy, Přírodní inhalatorium upravené do podoby zámeckého parteru nebo Park Vincenze Priessnitze. Pro děti je tu hřiště Háj Víly Ozdravy. Na Jižním svahu stojí jedenáct sochařských objektů ze slezské žuly, které spojují přírodní motivy s tématy lidského života.
Domy, které vyprávějí dějiny lázní
Historické centrum tvoří několik staveb spojených s rozvojem léčebného areálu. Sanatorium Priessnitz navrhl architekt Leopold Bauer. Jeho věžička s kruhovým ochozem slouží jako Lázeňská vyhlídka; přístupná není trvale a její provoz se řídí počasím i vypsanými termíny.
Budova zvaná Hrad vznikla v letech 1838 až 1839 jako Velký léčebný dům. Měla třicet pokojů, knihovnu, velký sál a prostory určené k vodoléčbě. V prvním patře bydlela Priessnitzova rodina. Dnes se Hrad využívá také pro kulturní a společenské akce.
V Priessnitzově rodném domě je muzeum věnované jeho životu, počátkům vodoléčby a podobě lázní v 19. století. Expozice zahrnuje osobní doklady, rodinné šperky, knihy o vodoléčbě, figurínu v životní velikosti i model tehdejšího lázeňského areálu.
Jak se zrodila Priessnitzova metoda
Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799 v Gräfenberku. V šestnácti letech ho vážně zranil pád pod koňský povoz. Při zotavování používal studenou vodu a obklady, což se stalo jedním z podnětů k jeho pozdějšímu léčebnému přístupu. O jeho inspiraci vypráví také legenda o poraněném srnci, který si měl ránu omývat ve studánce. Jde o tradiční příběh, nikoli o historicky doloženou událost.
Priessnitzova metoda zahrnovala víc než samotné působení studené vody. Patřil k ní pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, pitná kúra, slunění i otužování. Pacienti chodili na několika kilometrové vycházky k pramenům a po návratu podstupovali oplachování, sprchování nebo jiné vodní procedury. V roce 1838 se na Gräfenberku léčilo rekordních 1 800 hostů. O rok později se uvádí 1 544 pacientů a přibližně 120 lékařů, kteří přijeli Priessnitzovy postupy studovat.
Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851. Od roku 1853 spočívá v novogotickém mauzoleu na kolonádě spolu s manželkou Sofií a dcerou Karolínou. Tradiční léčebné postupy a odkaz vodoléčby byly v roce 2014 zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
V areálu se nachází také kolonáda, Park Vincenze Priessnitze a další historická místa. Muzeum, informační centrum i Lázeňská vyhlídka mají vlastní provozní režim; psi do celého lázeňského areálu nesmějí.