U Malé branky v Jemnici stojí za pozornost předsunuté opevnění s čtyřúhelným barbakánem. Prostor, do něhož se vstupovalo vnější brankou přes někdejší padací most, spojovala s městem další goticky sklenutá branka. Na vnější pravé straně první branky je zazděný ženský reliéf zvaný Kamenná panna.
Podoba opevnění se při procházce historickým centrem mění. Některé úseky zůstaly součástí zdí a teras, jiné se začlenily do domů nebo ohrad. Hradby netvoří jeden uzavřený areál s jednotnou otevírací dobou, jejich stopy jsou ale rozeseté po městě a společně ukazují, jak obrana využívala stavby i krajinu.
Kde pomáhal svah a kde zdi
Jemnice leží nad údolím Želetavky a její nepravidelný půdorys ovlivnil také podobu opevnění. Příkrý svah poskytoval ochranu na jihu a západě, zatímco severní a východní strana byly zranitelnější a potřebovaly mohutnější obranu. Ne všude tedy město chránil stejný typ překážky.
Obranný systém tvořily hlavní a parkánové hradby, příkop, val, brány a bašty. Východní část měla podle Atlasu české architektury dokonce tři pásy opevnění, zatímco jinde byla soustava převážně dvojitá. Dochované hlavní a parkánové zdi měří dohromady přibližně 1 340 metrů. Důležitá byla i poloha přístupových cest: příchozí se při cestě k městu po určitou dobu pohybovali v dosahu hradeb.
Opevnění vznikalo po etapách
Jemnice je písemně doložena už v roce 1226. O rok později vydal Přemysl Otakar I. příkaz k jejímu opevnění a hradby jsou zmíněny v roce 1237. Pevné hradby potvrzuje také privilegium Jana Lucemburského z roku 1327. Jde o zprávy zachycující různé fáze vývoje, nikoli o jediné datum dokončení celého systému.
Ve druhé polovině 14. století nechali Lichtenburkové budovat dvojitý pás kamenných zdí. Při pozdějších úpravách přibyly bašty a barbakány, tedy předsunuté obranné stavby před branami. Na obraně se podílel také hrad v jihovýchodní části města, který byl později přestavěn na zámek. Příkop zvaný Jordán bylo možné v případě ohrožení napustit vodou.
Kamenná panna mezi stavbou a pověstí
S reliéfem u Malé branky se pojí vyprávění o zakladatelce města i o dceři Přemysla Otakara I. Totožnost zobrazené ženy však není ověřena a jde o legendární výklady. V místě se tak potkává dobře čitelný obranný prvek s příběhy, které se k němu postupně přidaly.
Stopy bran i proměny města
Také Velká, označovaná rovněž jako Horní brána, měla několik částí. Po požáru v roce 1832 část jejího uspořádání zanikla. Okrouhlý barbakán se zachoval, dnes je však zčásti zastavěný přízemním domem. Podle Turistického informačního centra Jemnice zůstala ve městě značná část hradeb, tři bašty a dva barbakány; uváděný počet se může lišit podle toho, zda se počítají celé stavby, jejich zbytky, nebo jednotlivé části.
Úseky u Malé branky a v navazujících ulicích umožňují začít s hledáním opevnění přímo v městské zástavbě. Další zdi pak ukazují obranu přizpůsobenou svahu, která spojila kamenné pásy s výhodami zdejšího terénu.