Od hradního vězení k dělostřeleckým baštám
Prohlídka Klenové vede kolem pozůstatků hradu, který začal vznikat ve druhé polovině 13. století. U jeho počátků se prameny neshodují: první zmínku o pánech z Klenového kladou do roku 1287, zatímco samotný hrad je podle jiných záznamů doložen až roku 1291.
Původní sídlo tvořily dvě opevněné části. Dodnes tu najdete zbytky paláce, hranolovou věž, příkopy a valy i pozdně gotické opevnění s baštami. Výrazný je obranný systém na severovýchodě, kde obezděný val doplňuje druhý příkop. Po koruně opevnění se mohly pohybovat dělostřelecké zbraně, které už dokázaly ohrozit tradiční hradní zdi.
Nejstarší části stavby představují spodní úsek severní zdi paláce a hranolová věž na západním okraji areálu. Její spodní kruhová část je zčásti ukrytá pod terénem a sloužila jako vězení. S husitským obdobím se pojí Přibík z Klenového, který hrad vlastnil v letech 1420 až 1465. Jeho jméno provázejí příběhy o vojenských výpravách i o dvou polských mniších držených v zajetí; druhé vyprávění patří k tradované pověsti, nikoli k jistě doloženým událostem.
Klenová a Kryštof Harant
Roku 1553 získal panství Jiří Harant z Polžic a Bezdružic a někdejší sídlo obnovil. Z této renesanční etapy pochází mimo jiné purkrabství, které vzniklo přestavbou pozdně gotické kuchyně. V patře byl později odkryt freskový vlys s erby bývalých majitelů a jejich šlechtických spojenců.
Klenová je považována za rodiště Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Narodil se tu roku 1564 a věnoval se politice, hudbě i literatuře. Byl také cestovatelem: na přelomu 16. a 17. století putoval přes Itálii, Krétu a Kypr do Svaté země a Egypta. Cestu popsal v cestopisu o putování z Čech přes Benátky až do těchto vzdálených krajů.
Harantův život skončil po porážce stavovského povstání. Dne 21. června 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze.
Romantický zámek v areálu hradu
Od poloviny 17. století hrad chátral a roku 1737 se o něm psalo už jako o troskách. Novou kapitolu začal ve 30. letech 19. století, kdy panství koupil hrabě Josef Filip Eduard Stadion-Warthausen und Thannhausen. V prostoru jižního opevnění nechal vystavět zámek, opravil hranolovou věž a ruiny upravil jako vyhlídku. Založil také park a nechal vybudovat spodní bránu i novogotickou kočárovnu.
Zámek nevznikl podle jediného slohového záměru. Jeho západní část byla postavena novogoticky a patřila k raným příkladům tohoto stylu v Čechách. Později za majitele Heliodora Heidla prošla novorenesančními úpravami a byla sladěna s dalšími částmi stavby. Součástí areálu je také kaple sv. Felixe, dokončená v roce 1837. Po restaurování je přístupná při komentovaných prohlídkách a její interiér nebyl v pozdější době výrazně měněn.
Galerie mezi budovami a v zámeckém parku
Klenovou vlastnili soukromí majitelé až do roku 1951. Poslední z nich, malířka Vilma Vrbová-Kotrbová, předcházela proměně areálu v galerii, která zde působí od roku 1963. O hrad, zámek, sýpku, purkrabství a další objekty se nyní stará Galerie Klatovy / Klenová.
V přízemí zámku je stálá expozice mobiliáře a výběr děl z galerijních sbírek. V dalších prostorách se střídají výstavy moderního a současného umění. Venkovní sochařský park propojuje díla českých i zahraničních autorů s hradními ruinami, zelení a výhledy na Šumavu.
Proměnou prochází také někdejší hospodářské zázemí. Druhá etapa Centra pro podporu výtvarné kultury byla dokončena v roce 2025. Obnovené budovy mají sloužit výstavám, tvůrčím dílnám, rezidenčnímu ubytování a dalším kulturním programům. V témže roce získala Klenová krajské ocenění za obnovu šesti barokních soch na hradním nádvoří. Na rok 2026 je v Galerii Stodola plánována výstava Barevný model Richarda Loskota a Vítězslava Plavce, zaměřená na světlo, barvu a prostor.
Výlet z Janovic nad Úhlavou
Klenová leží přibližně kilometr od Janovic nad Úhlavou. Výlet lze spojit s návštěvou Týnce, Strážova nebo Lorety. V areálu se konají komentované prohlídky, k dispozici je audioprůvodce a občerstvení nabízí zámecká restaurace Harant. Otevírací doba, vstupné i program se během roku mění.
Prohlídka může začít u opevnění a pokračovat přes kapli a výstavní prostory do parku se sochami. V jednom areálu se tak setkává středověká pevnost, zámek upravený v 19. století i současná galerie.