V Jankovicích můžete navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie, kapličku svatého Antonína i studánku s letopočtem 1912. Nedaleko obce, přibližně kilometr severně od Košíků, leží Sklepisko s pozůstatky starého hradiska. K místu se váže příběh o cisterciáckém pokladu, který do paměti kraje pomáhal uchovat jankovický kronikář Josef Župka.
Jankovická paměť v zápisech Josefa Župky
Župka se narodil 4. října 1908 v Příboře, mládí strávil v Holešově a do Jankovic přišel roku 1936. V obci pracoval jako hrobník, věnoval se písmáctví a později se stal kronikářem. Zemřel v roce 2007. Slovácké muzeum ho eviduje jako jankovického informátora a Národní ústav lidové kultury jako pamětníka lidových zvyků.
Kronikářské zápisy začal pořizovat z vlastní iniciativy; oficiální pověření dostal v roce 1975. Dochovaly se svazky zachycující roky 1948 až 1979 a 1980 až 1988. Župka spolupracoval také s Václavem Šestákem na publikaci Jankovice, obec v Chřibech 1648–1998.
Jeho záznamy mají význam nejen pro dějiny obce. Zachycují také místní vyprávění a představy o okolních místech. Ne každá zaznamenaná událost je historickým důkazem, zápisy však ukazují, co si lidé předávali mezi generacemi.
Obec založená v krajině panství a kláštera
Jankovice leží v údolí Jankovického potoka na okraji Chřibů. Založil je 1. února 1648 hrabě z Rottalu, tehdejší majitel napajedelského panství. Nejprve se obec jmenovala Janíkovice, v písemných pramenech se objevuje také označení Janová a od roku 1715 se ustálil název Jankovice.
Osídlení souviselo s dosídlováním po potlačení třetího valašského povstání. Podklady uvádějí dvě verze počátků: osm prvních rodin, nebo třináct přemístěných obyvatel. Přesné podání se tedy liší. V okolní krajině se po staletí setkávaly zemědělské osídlení, lesy, obchodní cesty i zájmy vrchnosti.
Do tohoto prostředí patřil také nedaleký Velehrad, kde vznikl cisterciácký klášter na počátku 13. století. Postupně získal rozsáhlý majetek. Jeho území zahrnovalo mimo jiné část krajiny na pravém břehu Moravy, od ústí Jankovického potoka až po Nedakonice. Skutečné vazby mezi klášterem a okolím mohly přispět k pozdějším pověstem o ukrytém majetku.
Hradisko na Sklepisku a příběh o truhlicích
Na vrcholu Sklepiska se nacházejí terénní pozůstatky výšinného hradiska, které se nejspíš pojí s velkomoravským obdobím. Má nepravidelný čtyřúhelníkový půdorys, valy dlouhé přibližně 1 022 metrů a příkop široký zhruba osm až dvanáct metrů. Hradisko mohlo sloužit ještě v 11. a 12. století. Tradiční výklady mu přisuzují také souvislost s kontrolou dálkové obchodní trasy, někdy nazývané jantarová cesta. Systematický archeologický průzkum lokality ale neproběhl.
Pověst klade ukrytí pokladu do roku 1784, kdy císař Josef II. zrušil velehradský klášter. Podle verze zaznamenané Župkou měl kočí z Jankovic odvážet z Velehradu zakrytý náklad. Řeholníci mu zavázali oči a v lese uložili truhlice s neznámým obsahem. Kočí si údajně označil strom, později však místo nedokázal znovu najít.
V dalším podání se objevují cisterciáci z Maďarska, kteří měli kolem roku 1936 pátrat po kameni připomínajícím psí hlavu. Odborný archeologický protokol nepotvrzuje ani tento motiv, ani vyprávění o pozdějších sondách a nalezených cihlách. Půlnoční bílé kvítí, černá slepice s kuřaty a tajemné hlasy patří rovněž do světa pověsti.
Památky v Jankovicích a cesta do lesa
Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1839 až 1841. Od roku 1958 je kulturní památkou. Jeho původní bobrovková krytina pochází z Velehradu a připomíná konkrétní spojení Jankovic s klášterním prostředím.
Směrem k Chřibům stojí kaplička svatého Antonína z roku 1906 a poblíž studánka označená letopočtem 1912. S místní pamětí je spojen také Šmolcův kříž: podle Župkových vzpomínek u něj Jankovice spatřil poprvé. Sklepisko je lesní archeologická lokalita bez jistého turistického zázemí, proto se hodí pevná obuv. Valy a příkopy lze prohlédnout, do terénu se však nemá kopat ani v něm hledat domnělý poklad.