V Holašovicích se v srpnu 2026 odehrála Prodaná nevěsta přímo mezi historickými domy. Štíty usedlostí, zděné brány a štukové detaily tu nebyly scénickou dekorací, ale součástí skutečné návsi. Když se mezi nimi pohybovali účinkující, opera se přirozeně ocitla v prostředí českého venkova 19. století.
Šesté uvedení na návsi
Jihočeské divadlo přivezlo svou inscenaci do Holašovic už pošesté. Představení se konala 26., 27. a 28. srpna a každé trvalo zhruba tři hodiny včetně přestávky. Na projektu se vedle sólistů podíleli sbor, orchestr a balet divadla, Dětský pěvecký sbor Jitřenka i více než dvě stě dalších účinkujících.
První večer vystoupili v rolích Kecala a Mařenky Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková. Jejich účast byla ohlášena právě pro tento termín, v dalších představeních se sólisté střídali. Hudební nastudování vedl David Švec, režii připravil Tomáš Ondřej Pilař a choreografii vytvořila Světlana Mládková.
Inscenace využívala průchody, hospodářské prostory i vybavení vesnice. Díky tomu se scéna neomezovala na jedno místo a rozdíl mezi dějištěm opery a každodenním prostředím Holašovic se místy stíral.
Blatské kroje a architektura z doby Smetany
Prostředí návsi souzní s dobou vzniku opery také konkrétněji. Na některých štítech jsou letopočty odpovídající období, kdy Bedřich Smetana své dílo psal. Historické domy tak nejsou jen působivou kulisou, ale pomáhají zasadit příběh do jeho dobového rámce.
Podobnou roli mají kostýmy inspirované blatskými kroji. Výtvarnice Dana Haklová na jejich přípravě spolupracovala s etnografy z několika jihočeských muzeí. V kostýmech se objevily tradiční výšivky a regionální ornamenty, motiv rybí šupiny i velké blatské šátky zvané pleny.
Prodaná nevěsta měla při prvním uvedení v roce 1866 podobu zpěvohry s mluvenými dialogy. Definitivní verze vznikla až při čtvrté úpravě v roce 1870. Její humor, tanečnost i příběh o lásce a dohodnutém sňatku se v Holašovicích vracely do prostředí, které si mnoho lidí s českým venkovem spojuje.
Vesnice, kde se žije
Holašovice patří k obci Jankov v Jihočeském kraji a na seznam UNESCO byly zapsány v roce 1998. Historické jádro tvoří 23 usedlostí rozmístěných kolem obdélné návsi. K místním památkám patří také kaple svatého Jana Nepomuckého, kříž, kovárna a malý rybník. Hodnotu místa tvoří nejen výzdoba jednotlivých domů, ale také zachovaný středověký půdorys, rozdělení pozemků a celkové uspořádání obce.
Vesnice vznikla ve 13. století a poprvé se písemně připomíná roku 1292. Po morové epidemii na počátku 16. století ji znovu osídlili převážně němečtí poddaní vyšebrodského kláštera. Základní rozmístění usedlostí zachycené už v urbáři z roku 1530 se v podstatě uchovalo dodnes, zatímco dnešní podoba návesních průčelí vznikala především při úpravách v 19. století.
Holašovice nejsou skanzenem, ale obcí, kde pokračuje běžný život. Většina budov je v soukromém vlastnictví a jejich obyvatelé v nich žijí. Pořádání velké kulturní akce proto musí brát v potaz památkovou ochranu i každodenní fungování vesnice.
Co prohlédnout v okolí návsi
Turistické informační centrum sídlí v budově bývalé české školy, která sloužila v letech 1928 až 1965. Jeho expozice zahrnuje zemědělské náčiní, dobové předměty, fotografie a keramický model návsi s usedlostmi. Historické jádro lze poznat také při komentované prohlídce, která trvá přibližně hodinu.
V okolí návsi se nachází kovárna, Špejchar u Vojty, keramická dílna i Holašovická hospoda. Při pohybu po obci je třeba respektovat soukromé pozemky a během velkých akcí pokyny pořadatelů.