Jablunkov, Bocanovice, Dolní Lomná a Horní Lomná propojuje přibližně 32 kilometrů dlouhý cyklistický okruh Údolím Lomné. Kdo chce místo kola obout pohorky, může v Dolní Lomné zamířit na naučnou stezku Mionší nebo pokračovat k turistickým chatám Polana a Kozubová.
Od údolí k lesům Mionší
Dolní Lomná se hodí jako výchozí bod pro poznávání okolí. V místním informačním centru získáte orientaci v trasách a možnostech v okolí, poblíž jsou také odpočinková místa, dětské hřiště a stojany na kola. Do přírody odtud vedou naučné stezky a další pěší trasy.
Naučná stezka Mionší měří zhruba sedm kilometrů a má deset zastavení. Její projití obvykle zabere několik hodin. Část trasy vede po užších lesních chodnících, proto patří ke středně náročným. Národní přírodní rezervace Mionší chrání rozsáhlý karpatský les s přirozenou skladbou a pestrým životem. Vstup se řídí pravidly ochrany přírody a obce Dolní Lomná uvádí návštěvu s průvodcem nebo po předchozím objednání.
V Horní Lomné začínají značené trasy směrem k Velkému Polomu, Slavíči, Visalajím či Muřinkovému vrchu. Obec leží v nejvýše položené části údolí a nabízí nástup na beskydské hřebeny. V zimě se v okolí upravují také běžecké trasy.
Řeka, která dala jméno dvěma obcím
Lomná pramení v horské krajině přibližně v nadmořské výšce 870 metrů. Protéká Horní a Dolní Lomnou, pokračuje k Jablunkovu a ve městě se zleva vlévá do Olše. Podle lesnických podkladů je dlouhá zhruba 17 kilometrů a její povodí zabírá 70,6 kilometru čtverečního.
Voda utváří osu údolí, které otevírá cestu k lesům, mokřadům i turistickým trasám. Horní Lomná leží v Chráněné krajinné oblasti Beskydy a lesy pokrývají přibližně 86 procent jejího katastru. V údolí se nacházejí také mokřadní lokality Kyčmol a Opalone. Starší přírodovědné materiály u nich zmiňují chráněné rostliny, tůně a obojživelníky; stav konkrétních biotopů se může měnit, proto je možné se obrátit na Správu CHKO Beskydy.
Osídlení údolí je doloženo nejméně od roku 1596, kdy jablunkovští měšťané získali právo využívat zdejší pastviny. Kolem roku 1730 vznikla obecní správa a v dalších desetiletích se v krajině výrazně rozšířilo karpatské salašnictví. Horní a Dolní Lomná původně tvořily jednu obec, samostatnými obcemi se staly přibližně kolem roku 1900.
Proměny koryta a záměna s Trojanovicemi
Starší popisy zachycují Lomnou jako horskou řeku s více rameny, která se pohybovala v širokém korytě a vytvářela proudy, štěrkové lavice i klidnější místa. Některé úseky byly později technicky upraveny. Zásahy mohou usnadnit odvedení vody, současně však zjednodušují prostředí pro rostliny a živočichy a urychlují průchod povodňové vlny.
Projekt revitalizace s názvem Lomná III se ovšem netýká řeky na Jablunkovsku. Nachází se v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm, na jiném toku stejného jména. Upravoval přibližně 490 metrů koryta a jeho nivy. Téměř rovné lichoběžníkové koryto s betonovými a kamennými prvky tam nahradilo členitější řešení blízké přírodnímu toku.
Čtrnáct zděných stupňů vystřídaly balvanité skluzy s tůněmi. Dno se rozšířilo ze čtyř metrů na devět až místy třináct metrů. Úprava má podpořit pestřejší proudění, vznik klidových částí a náplavů i přirozenější vývoj koryta.
Při pohybu v beskydské krajině je potřeba respektovat režim CHKO a v chráněných územích zůstávat na značených cestách. Do koryta ani břehových porostů se nezasahuje. Po povodních v září 2024 byly v Horní Lomné zaznamenány škody na korytech, březích i související infrastruktuře; některé trasy proto mohou mít omezení.