Výrazná malba na bývalé tramvajové remíze v Pražské ulici patří k místům, kde se dá jablonecká dopravní historie poznat přímo ve veřejném prostoru. Tramvaj na fasádě projíždí skleněným portálem a připomíná dobu, kdy elektrická malodráha vozila obyvatele, poštu, suroviny i hotové výrobky.
Elektrická dráha pro město i okolní obce
Jablonecké tramvaje zahájily pravidelný provoz v únoru 1900. První trať spojila centrum s železniční stanicí v Rychnově, ještě během téhož roku přibylo spojení k Ostrému rohu a do Janova nad Nisou. V roce 1904 se síť prodloužila také do Jabloneckých Pasek.
Jednalo se o elektrickou úzkorozchodnou dráhu s jednokolejnými tratěmi. Soupravy se proto míjely ve výhybnách. V Rychnově se tramvajová trať navíc křížila s železnicí, takže malodráha tvořila součást širší dopravní sítě, nikoli pouze samostatný městský provoz.
Její úloha byla mnohem širší než přeprava cestujících. Tramvaje zajišťovaly také převoz pošty, surovin a zboží a pomocí vleček obsluhovaly průmyslové areály. Překladiště byla například v Rychnově a v Brandlu. Pro oblast spojenou se sklářstvím, bižuterií a další výrobou představovala dráha důležité propojení města, podniků a železnice.
Nové vozy a rychlejší provoz
Významnou proměnou prošla malodráha v roce 1926. Hlavní úsek mezi Rychnovem a Janovem byl s finanční podporou města rekonstruován, upravily se výhybny a některé zastávky byly zrušeny. Jízdní doba se tím zkrátila ze 71 na 64 minut.
Na 28. září 1926 připadá také nasazení deseti nových tramvajových vozů z pražské Ringhofferovy vagonky. Ve své době patřily k technicky pokročilým a ukazovaly, že jablonecká dráha se nesnažila pouze udržet dosavadní stav, ale dál svůj provoz modernizovala.
Proměňovalo se i zázemí v Pražské ulici. Začala tam vznikat hala těžké údržby, do níž se vešel prakticky celý vozový park včetně nákladních vleků. Areál tak sloužil nejen jako místo pro odstavení tramvají, ale také jako technické centrum osobní a nákladní dopravy.
Remíza, koleje a jméno Oskara Hausmanna
Bývalá remíza byla ke kolejové síti připojena dvěma vjezdy – od Rychnova a od Janova. V roce 1925 mezi kolejemi vznikla výhybna a o tři roky později přibyla kolej směrem do Sadové. Část původního kolejového a provozního zázemí se v areálu dochovala. Od roku 1929 tu bylo také kryté stání pro nákladní tramvajové vozy.
Se zrodem jabloneckých elektrických drah souvisí Oskar Hausmann. Oficiální popis murálu ho uvádí jako prvního zaměstnance Jabloneckých elektrických drah, historické materiály mu připisují také jmenování ředitelem společnosti a založení podnikové konstrukční kanceláře. Právě Hausmann se stal předlohou pro symbolickou postavu řidiče na fasádě.
Tramvaj na fasádě bývalé remízy
Murál s názvem Jablonec, vystupovat! spojuje historii dopravy s dalšími typickými motivy města. K tramvaji a skleněnému portálu se přidávají světlo, korálky a perličky, takže malba odkazuje také na sklářství, bižuterii a místní řemeslnou tradici.
Autory díla jsou Ondřej Beneš a Jiří Hořavka z libereckého studia _STROY. Malba vznikla akrylovými barvami ve spreji za podpory statutárního města Jablonec nad Nisou a na objednávku organizace Kultura Jablonec. Fasáda tak dnes připomíná, že tramvajová doprava nebyla jen součástí každodenního cestování, ale pomáhala také rozvoji průmyslu v celém regionu.
Co z malodráhy zůstalo dnes
Původní tratě postupně mizely a osobní provoz na starých úsecích skončil v roce 1965. Jablonecký dopravní podnik však tramvajovou dopravu oficiálně provozoval až do 31. prosince 1969. Tehdy vyjely poslední soupravy na trati do Liberce.
Po stopách malodráhy se dá vyrazit od murálu v Pražské ulici a pokračovat k místům spojeným s původními kolejemi a průmyslovými překladišti. Bývalá remíza dnes není běžně přístupným tramvajovým muzeem s každodenní otevírací dobou. Do areálu se lze dostat při tematických akcích, které se mohou konat například ve spolupráci Kultury Jablonec a Boveraclubu; podmínky zpřístupnění proto určuje konkrétní pořadatel.