Přírodní památku Poskla najdete přibližně kilometr severně od středu Hutiska-Solance, na severním svahu vrchu vysokého 576 metrů. Tvoří ji tři oddělené plochy o celkové rozloze 2,4535 hektaru. Na malé výměře se tu střídají vlhká louka, rašeliniště a sušší jalovcový pasínek, jejichž podoba souvisí mimo jiné s množstvím vody a tvarem terénu.
Louka, rašeliniště i jalovce
Každá část Poskly nabízí jiné podmínky pro rostliny a živočichy. Území je součástí CHKO Beskydy i evropsky významné lokality Beskydy. Předmětem ochrany jsou především polopřirozená nelesní společenstva a pestrost druhů, která je s těmito stanovišti spojená.
Největší botanickou pozornost přitahuje vlhká louka. Roste na ní například mečík střechovitý a také vzácné orchideje. Významným druhem je hadí mord nízký, který je podle přehledu AOPK z Beskyd znám pouze z Poskly. Na sušší části se zase objevuje vřes.
Doba kvetení se mění podle počasí a průběhu sezony. Orchideje rozkvétají obvykle na jaře a začátkem léta, mečík střechovitý spíše na začátku léta a vřes může být zajímavý později. Nejde ale o pevný kalendář, který by platil každý rok stejně.
Otevřená krajina potřebuje péči
Louky a další nelesní plochy se po dlouhou dobu udržovaly hospodařením. Pokud se přestanou sekat nebo pást, mohou je postupně zarůst náletové dřeviny a konkurenční rostliny. Změněné podmínky pak mohou ohrozit druhy, které jsou na otevřená stanoviště vázané.
Informace AOPK z roku 2019 popisují postupnou seč na první ploše, pozdější letní sečení rašelinné části a pastvu ovcí na třetí ploše, která probíhala od roku 2013. Jde o záznam tehdejšího způsobu péče. Jednotlivé části svahu vyžadují rozdílný přístup, aby se zachovaly jejich specifické podmínky.
Ochrana od roku 1988
Na vřesoviště upozornili místní lidé už v roce 1974. Tato část odpovídá dnešní třetí ploše památky. Ochrana Poskly byla vyhlášena 21. prosince 1988; některé starší materiály uvádějí rok 1989, současný registr AOPK eviduje datum z roku 1988. Záchrana luk měla zabránit jejich zániku.
Mokřadní prostředí je důležité také pro motýly. Mezi druhy uváděnými AOPK je například otakárek ovocný. Chráněné plochy leží mimo značené turistické cesty a jejich hranice nemusejí být na první pohled patrné. Při pozorování rostlin je proto třeba zůstat na přístupových cestách nebo u okrajů a nevstupovat do citlivých porostů.