Od železniční zastávky v Záhlinicích stačí zamířit na západ a za chvíli se ocitnete mezi rybníky. Rovinaté cesty vedou krajinou vody, rákosin a luk, kterou lze projít i s dětmi; podle turistických podkladů je vhodná také pro kočárek. Některé úseky ale nejsou vyznačené klasickými turistickými značkami.
Záhlinice jsou místní částí Hulína a rybniční soustava leží zhruba 200 metrů od obce. Celý přírodní park, vyhlášený v roce 1995, zaujímá přibližně 500 hektarů. Samotné vodní plochy mají asi 239 hektarů. K území patří také lužní lesy Zámeček a Filena; rybníky zásobují vodou říčky Rusava a Mojena. Spolu s okolní krajinou tvoří důležité regionální biocentrum.
Ptáci na hladinách i v rákosinách
Výlet tu nestojí na jedné vyhlídce, ale na proměnlivých pohledech do krajiny. Na vodě a jejích okrajích lze zahlédnout například kormorána velkého, volavku popelavou i bílou nebo lžičáka pestrého. Na jaře a na podzim přibývají tažní ptáci, kteří tu nacházejí místo k odpočinku. K pozorování se hodí dalekohled, při hnízdění je však třeba ptáky nerušit.
V území bylo v průběhu let zaznamenáno kolem 270 druhů ptáků a přibližně 135 z nich zde hnízdí. Konkrétní počty se mohou měnit podle toho, jak velké území se sleduje a jakým způsobem se pozorování provádí. Rozmanitost mokřadů a dalších prostředí je jedním z důvodů, proč se sem vodní i tažní ptáci vracejí.
Rybniční krajina s proměnlivou minulostí
První rybníky tu začaly vznikat už ve 14. století. V letech 1547 až 1573 soustavu rozšířil Jan Skála z Doubravky, pozdější olomoucký biskup známý jako Jan Dubravius. Jeho jméno nese samota Doubravice, která leží uprostřed rybniční krajiny.
V 18. století byly rybníky vysušeny a jejich plochy se proměnily v pastviny. Voda se sem začala vracet ve 20. století, především v letech 1953 až 1981, podle některých podkladů až do roku 1982. Dnešní podobu tak utvářelo několik etap rybničního hospodaření, zemědělského využití i obnovy vodních ploch.
Od otevřené vody do lesa Zámeček
Kdo chce výlet prodloužit, může od rybníků pokračovat směrem ke Kroměříži a lužnímu lesu Zámeček. Lesem vede naučná stezka dlouhá přibližně čtyři kilometry, na které je 13 zastavení. Celá cesta ze Záhlinic do Kroměříže měří zhruba devět kilometrů a vede převážně po rovině a po zpevněných cestách.
V lese se prostředí mění: místo otevřených hladin a rákosin přicházejí staré dubové a jasanové porosty, tůně a hlavaté vrby. Lužní lesy i rybníky přitom nejsou jen přírodní scenérií. Vodní plochy mají nadále rybářský význam a v některých podzimních dnech lze sledovat tradiční výlovy.
Mokřady, které potřebují klid
Ochrana přírody se tu potkává s hospodařením na rybnících, loukách i v lesích. V mokřadech rostou například česnek hranatý, starček poříční, pryšec bahenní, pryskyřník velký a hrachor bahenní. Na severovýchodním okraji leží evropsky významná lokalita Skalky o rozloze 11,135 hektaru, chráněná kvůli kuňce obecné.
Při procházce je proto důležité zůstat na veřejně přístupných cestách a nevstupovat do rákosin, mokřadů ani míst s omezeným přístupem. Záhlinické rybníky jsou přístupné po celý rok, nejvíce ptačího pohybu bývá během jarního a podzimního tahu. Výlet lze spojit také s návštěvou Muzea Františka Skopalíka přímo v Záhlinicích.