Při návštěvě kostela svatého Václava v Hulíně se vyplatí podívat i do severní předsíně zvané Žebračka. Uvnitř se nachází původní hlavní portál chrámu, který vznikl nejspíš kolem roku 1230. Jeho stáří tak sahá do první poloviny 13. století.
Portál s kroucenými sloupky
Vstup zhotovený ze světlého pískovce je přibližně 520 centimetrů široký a 445 centimetrů vysoký. Čtyři šikmo kanelované sloupky mají šroubovitě vinutý povrch, patky a zdobené hlavice. Na některých jsou rostlinné motivy, dvě vnější hlavice se vykládají jako stylizovaní ptáci s roztaženými křídly. Nad sloupky se zvedají tři odstupňované oblouky se šroubovitým dekorem.
Portál se řadí k takzvané vinecké skupině románských staveb a představuje její moravský protějšek. Jde o slavnostní typ vstupu, který se používal zejména u významných bazilik a kaplí v sídlech panovníků či velmožů. Jeho podoba proto naznačuje, že Hulín měl ve středověku důležité postavení.
Stopy románské stavby
Původní kostel byl jednolodní, orientovaný a uzavírala ho apsida. Měl panskou tribunu, plochý dřevěný strop a nízkou věž. Z románského období se zachovala především západní obvodová zeď z tesaných pískovcových kvádrů. K vidění jsou také původní okenní otvory: dvě okna na severní a jedno na jižní straně.
Podoba kostela se v dalších staletích měnila. Před severním portálem vznikla roku 1619 předsíň Žebračka, která jej skryla uvnitř a chránila před počasím. Původní románskou věž nahradila nová v letech 1583 až 1584. Její nejvyšší podlaží přibylo při úpravách v letech 1869 až 1870.
Požár a barokní přestavba
Hulínský kostel několikrát zasáhl požár. Největší škody způsobil 13. července 1747, kdy shořely střecha, krovy i další dřevěné části, varhany a fara. Při následné obnově v letech 1749 až 1754 dostal chrám barokní podobu: odstranili románskou apsidu, rozšířili loď a plochý strop vystřídala klenba.
Dnešní hlavní vstup pod věží vznikl v roce 1780. Štít nad ním později doplnila polopostava Krista Vykupitele, kterou v roce 1937 vytvořil sochař Julius Pelikán. Na kostele se tak potkávají románské zdivo, renesanční a pozdější úpravy věže, barokní loď i novodobé prvky.
Archeologický nález v okolí kostela
Kostel stával uprostřed hřbitova, zrušeného roku 1785. Areál obíhal val s příkopem a ke kostelu i faře se přes vodní překážku chodilo po dřevěných lávkách. V sousedství se zachoval historický areál fary s kaplankou a hospodářskými budovami. Jeho součástí jsou také ohradní zeď s branou, barokní sochy a kříž.
Na jaře 2026, při archeologickém průzkumu souvisejícím s výstavbou chodníků, byly pod dnešním povrchem odkryty základy původní románské věže. Zjištění ukazují, že terén byl v první polovině 13. století nejméně o metr níže. Některé kvádry z rozebrané věže stavitelé později použili při budování věže renesanční. Archeologové našli také zbytky keramické krytiny.
Jak se k portálu dostat
Kostel je kulturní památkou a jeho románské části doplňuje barokně proměněný interiér, věž i pozůstatky historického uspořádání areálu. Portál v Žebračce není běžně přístupný zvenčí; prohlídka závisí na otevření kostela nebo na předchozí domluvě s Římskokatolickou farností Hulín.