Větrný mlýn v Dolním Sklenově, místní části Hukvald v Moravskoslezském kraji, je díky své poloze na svahu dobře rozpoznatelným prvkem zdejší krajiny. Patří mezi chráněné kulturní památky, veřejnosti ale přístupný není. Při výletě ho lze pozorovat jen zvenčí a s ohledem na soukromý pozemek.
Od prvních zmínek k dochované podobě
Stavba kruhového půdorysu je mlýnem holandského typu, někdy označovaným také jako mlýnek. V Dolním Sklenově se uvádí už v roce 1804. Úpravy či zděná přestavba se pak kladou do let 1820 až 1830. Časové údaje se mohou vztahovat k různým etapám: rok 1804 dokládá existenci mlýna, zatímco pozdější datace souvisí s jeho zděnou podobou.
Ve starších evidencích se pro něj objevuje také jméno „Klepáč“. K popisovaným technickým prvkům patří kolejnice, které měly umožňovat natáčení křídel podle směru větru. Mlýn tak mohl lépe využívat jeho sílu.
Čtyři podlaží a mletí do konce 19. století
Popis objektu uvádí vnější průměr přibližně 7,5 metru, vnitřní průměr pět metrů a výšku přes jedenáct metrů. Stavba má mít čtyři podlaží: šalandu, komoru, mlýnici a půdu. Tyto rozměry a názvy nejsou nezávisle potvrzené v dostupných institucionálních podkladech, jde tedy o údaje z popisu mlýna, nikoli o ověřený technický výkres.
Obilí se tu mlelo a šrotovalo až do konce 19. století. Kolem roku 1900 mělo být mlýnské zařízení rozebráno a budova začala sloužit jako nouzové obydlí. Příběhy konkrétních lidí, kteří v ní tehdy žili, nejsou doložené natolik, aby je bylo možné uvádět jako jistotu.
Soukromý objekt bez prohlídek
Další proměna přišla po roce 1960. Podle turistického popisu byl mlýn koupen a upraven k rekreačnímu využití. Z někdejšího provozu závislého na větru se tak stalo nejprve nouzové bydlení a později soukromé místo k odpočinku.
Protože mlýn není veřejně přístupný, nelze počítat s prohlídkou jeho interiéru. Konkrétní přístupovou cestu je třeba zjistit předem; nejde o oficiální návštěvnické zařízení.