Na Svrčově nad Bečvou se nedochovala výrazná hradní silueta. Někdejší opevnění tu připomínají hlavně terénní nerovnosti: val, příkop a zbytky obytné stavby. Zřícenina leží na skalnatém srázu v nadmořské výšce přibližně 320 až 330 metrů a může být zastávkou při poznávání okolí Hranic, Hranické propasti i vyhlídky u svatého Jana Nepomuckého.
Hradní areál je součástí Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic. Výlet sem proto spojuje pozůstatky lidského osídlení s krajinou nad údolím Bečvy. Svrčov není rozsáhlou zříceninou s vysokými zdmi; jeho podobu je třeba hledat v obrysu kopce.
Opevnění, které prozrazuje tvar terénu
Jádro hradu mělo nepravidelný oválný půdorys o rozměrech zhruba 53 krát 30 metrů. Stála v něm obytná budova a prostor uzavírala kamenná hradba. Nad údolí vybíhala ještě další ohrazená část, která mohla sloužit jako pozorovatelna. Poloha na skalním srázu umožňovala sledovat okolí a zároveň dodávala sídlu přirozenou ochranu.
Na třech přístupnějších stranách se dochovaly stopy valu a příkopu, který býval široký přibližně deset až dvacet metrů. Dnes lze rozeznat zejména zbytky obytné stavby, severovýchodní val a sníženinu v místě někdejšího příkopu. Místo vysokých zdí tak o hradu vypovídá především samotný reliéf.
Místo s minulostí starší než hrad
Archeologické nálezy ukazují, že se na Svrčově žilo už v eneolitu, tedy v pozdní době kamenné. Některé poznatky připouštějí také existenci staršího hradiště. Východně od hradu leží mohyla, jejíž stáří není blíže určeno. Přesný vztah jednotlivých stop dnes z podoby krajiny vyčíst nelze, dokládají však, že zdejší místo mělo význam v různých obdobích.
Také vznik středověkého hradu je zahalený nejasnostmi. Se Svrčovem bývá spojován Zbyněk ze Svrčova, jehož predikát se objevuje v listině z roku 1336. Tento doklad ale sám o sobě nepotvrzuje, že hrad založil. Archeologické poznatky řadí dobu jeho fungování přibližně od poloviny 14. do druhé poloviny 15. století. První jistá písemná zmínka označující hrad jako pustý pochází až z roku 1548.
Hradní kámen putoval do Hranic
Po zániku hradu se jeho zdivo postupně rozebíralo a stavební kámen našel další využití. Část materiálu posloužila při stavbě farního kostela na Masarykově náměstí v Hranicích. Zatímco na Svrčově zůstaly především terénní stopy, část jeho původního stavebního materiálu se tak dostala do města.
K proměnám okolní krajiny patří také osud Čertovy kazatelny, skalního útvaru, který zanikl při těžbě vápence na počátku 19. století. Její podobu dnes připomíná už jen kresba. Hůrka tak nese stopy nejen dávného osídlení, ale také pozdějších zásahů člověka.
Zastávka v rezervaci Hůrka
Svrčov je archeologicky cennou lokalitou v přírodní rezervaci, nikoli hradem s návštěvnickým provozem. Dochované pozůstatky jsou skromné a někdejší opevnění nejlépe přiblíží pohled na val a terénní sníženinu po příkopu. V okolí lze zastavení spojit s Hranickou propastí nebo vyhlídkou u svatého Jana Nepomuckého.
Při pohybu v rezervaci je třeba držet se značených cest. Na místě, kde kdysi stály hradní stavby, dnes příběh Svrčova zachycují především nerovnosti v terénu.