Slavíčský tunel najdete přímo v zástavbě místní části Hranice VII – Slavíč v Olomouckém kraji. Nad jeho klenbou vede místní komunikace, takže při průchodu obcí snadno minete pozůstatek jedné z nejstarších železničních staveb na Moravě. Ferdinandův tunel měří 258,9 metru a byl jediným tunelem na původní, zhruba 275 kilometrů dlouhé trase Severní dráhy císaře Ferdinanda.
Hluboký zářez nahradila zakrytá stavba
Úsek železnice mezi Lipníkem nad Bečvou a Bohumínem byl pro veřejnou dopravu otevřen 1. května 1847. Tunel ve Slavíči vznikl už v letech 1845 až 1846. Původní plán počítal s otevřeným zářezem hlubokým přibližně dvanáct metrů, jenže nestabilní podloží zvyšovalo riziko sesuvů.
Vrchní inženýr Karel Hummel proto prosadil jiné řešení. Stavitelé vyzdili boční opěry, zbudovali klenbu a konstrukci následně zasypali. Nešlo tedy o tunel vyražený do skály, ale o hloubenou stavbu. Pravděpodobně při ní použili německou, označovanou také jako jádrová, tunelovací metodu. Podle informačních materiálů se na práci podílelo přibližně 2 500 dělníků. Kvůli stavbě musely být zbourány dva grunty a osm chalup.
Kámen, klenba a dva odlišné portály
Uvnitř má tunel eliptický průřez a je vyzděný z tesaných vápencových kvádrů. V jižní stěně jsou dva výklenky. Památkový popis uvádí světlou šířku 4,8 metru a výšku přibližně 6,1 až 6,33 metru; hodnoty se v popisech mírně liší podle způsobu měření.
Oba vstupy zdobí architektonické detaily, které technické stavbě dodávají reprezentativní vzhled. Západní portál má věnec z klenáků, polopilíře, pískovcovou římsu a atiku s dekorativními prvky. U východního vstupu najdete nízký štít a slepou balustrádu. Portály byly rekonstruovány v roce 2006.
Železnice se přesunula jinam
Původní tunel sloužil jednokolejné trati. Roku 1873 vznikla jižně od Slavíče nová trasa druhé koleje a později do ní byla přeložena také původní kolej. Provoz ve starém tunelu skončil 30. května 1895.
Poté objekt využívali jako sklad, mimo jiné pro obilí, brambory a zeleninu. Obec Slavíč jej spolu s okolními pozemky koupila v roce 1925. K železničnímu provozu se mohl vrátit ještě v roce 1965, kdy se uvažovalo o třetí traťové koleji, plán se však neuskutečnil. Dnes je tunel kulturní památkou.
Prohlídka tunelu a okolní železniční památky
Informační centrum Hranice uvádí návštěvní režim zpravidla od 1. dubna do 1. října. Mimo něj může správce za aktuálních podmínek tunel individuálně otevřít a rozsvítit. Při prohlídce stojí za pozornost kamenné zdivo, pravidelná klenba, výklenky i rozdílné provedení obou portálů. Výlet lze spojit s návštěvou Jezernického a Hranického viaduktu.
S tunelem se pojí vyprávění, že jej nechal postavit císař Ferdinand, protože chtěl mít na železniční trati vlastní tunel. Historické doklady pro tuto pověst nejsou známé. Skutečným důvodem stavby byly především geologické podmínky a snaha předejít sesuvům.