Annaburg najdete v Horšovské oboře nedaleko Horšovského Týna. K pavilonu vede naučná stezka, která prochází krajinou někdejšího šlechtického areálu. Z původního rybníka s umělým ostrůvkem už mnoho nezůstalo – kolem stavby se dnes zvedá spíše nenápadné suché návrší.
Výlet k Annaburgu není návštěvou klasického zámku s prohlídkovým okruhem. Letohrádek vyniká hlavně drobným měřítkem, neobvyklým umístěním a příběhem obnovy, díky němuž se podařilo zachránit památku, která už téměř zmizela z krajiny.
Od obory k parkově uspořádané krajině
Horšovská obora vznikla pravděpodobně v roce 1593 za Viléma staršího Popela z Lobkovic. Už tehdy sloužila nejen k chovu zvěře, ale také jako součást šlechtického hospodaření a reprezentace. Její někdejší rozsah dodnes připomíná kamenná ohradní zeď s branami.
Areál doplňovaly rybníky, vodní koryta, cesty a aleje. Po roce 1744 nechali Trauttmansdorffové, tehdejší majitelé panství, postavit lovecký pavilon pojmenovaný Annaburg. Název se spojuje s Marií Annou, druhou manželkou hraběte Františka Norberta Trauttmansdorffa, rozenou hraběnkou z Herberštejna.
Výstavbou pavilonu se obora ještě více přiblížila parkově komponované krajině. Rostly tu dubové, lipové a ovocné aleje a chovala se srnčí zvěř, bažanti, zajíci i koroptve. Annaburg byl tedy jedním prvkem celého promyšleného prostoru, kde se spojoval lov, odpočinek a okázalá reprezentace.
Lovecký pavilon uprostřed rybníka
Stavba má podobu malého polygonálního glorietu s mansardovou střechou a lucernou. Bývá označována za rokokovou, někdy také obecněji za barokní lovecký pavilon. Její působivost však nespočívá jen ve slohu. Původně stála na umělém ostrově a s břehem ji spojovala úzká cesta.
Vodní prostředí se během staletí změnilo. Rybník postupně vyschl a někdejší ostrov se proměnil v mírné návrší. V 19. století okolí ještě zdobila výrazná květinová výsadba, později ale zanikala celá původní kompozice. Po úpravách v roce 1786 zmizela řada dalších rybníků; z rozsáhlejší vodní soustavy se zachovaly především dvě velké rybniční plochy a zbytky vodních koryt.
Stavba, která se dočkala záchrany
Po roce 1945 se změnili majitelé a Annaburg přišel o své původní využití. Bez pravidelné údržby chátral a ve 20. století se mu zřítila střecha. Z někdejšího místa odpočinku zůstal ohrožený objekt, jehož souvislost s okolní šlechtickou krajinou byla stále méně zřetelná.
Novou etapu přinesla rekonstrukce v letech 2007 až 2009. Na obnově se výrazně podíleli žáci oboru Pozemní stavitelství SOŠ a SOU Horšovský Týn, kteří při práci využívali dobové fotografie. Prakticky si tak vyzkoušeli postupy spojené se záchranou historické stavby. Finančně přispěl také Plzeňský kraj.
Obnovený pavilon dnes stojí v krajině, která už nevypadá jako původní vodní scenérie. Právě rozdíl mezi opravenou stavbou a suchým návrším kolem ní ale dobře ukazuje, jak výrazně se mohou historické areály v průběhu času proměnit.
Kam vede procházka oborou
Annaburg je jedním ze zastavení naučné stezky Horšovskou oborou. Během trasy lze vnímat nejen samotný letohrádek, ale také kamennou zeď s branami, pozůstatky vodního systému, aleje a další části památkově chráněného komplexu. Patří k nim také poplužní dvůr a venkovská usedlost.
Stezku je možné projít pěšky, projet na kole nebo absolvovat s kočárkem. Interiér Annaburgu není běžně přístupný bez omezení; případnou návštěvu objektu lze domluvit telefonicky se správou státního hradu a zámku Horšovský Týn.