Procházku hořovickým zámeckým parkem můžete začít u návštěvnické části Nového zámku a pokračovat k lipové aleji. Její směr míří ke Sluneční bráně; za ní se dříve výhled otevíral do krajiny směrem k bažantnici na Hořičkách. Stromořadí tak od počátku tvořilo součást promyšleného celku, který spojoval zámek, zahradu i vzdálenější okolí.
Park je dnes volnější než v době svého vzniku. Hlavní osu však lze v jeho prostoru stále dobře vnímat a podél cesty se střídají stopy různých úprav areálu.
Zahrada navržená pro průhledy
Sad se na místě dnešního parku připomíná přibližně už kolem roku 1520. Rozsáhlý park u Nového zámku začal vznikat až po jeho dostavbě, za hraběte Norberta Václava z Vrbna. Terénní práce probíhaly v letech 1709 až 1714 podle návrhu Jana Ferdinanda Schora, tyrolského malíře, inženýra a zahradního architekta.
Tehdejší úprava odpovídala francouzskému zahradnímu stylu. Lipová alej zdůrazňovala hlavní osu a přiváděla pohled ke Sluneční bráně. Její kovanou mříž zdobí sluneční motiv, na pilířích stojí sochy a vázy pocházející z okruhu dílny Matyáše Bernarda Brauna. Vznikly přibližně kolem roku 1725.
Brána tak v kompozici plnila víc než jen praktickou funkci. Je výrazným zakončením cesty, k němuž návštěvníka vede už samotné uspořádání aleje.
Od pravidelné zahrady k parku
Kolem roku 1800 nechal hrabě Rudolf z Vrbna pravidelnou zahradu přetvořit v přírodněji působící krajinářský park. Některé části se změnily, hlavní lipová alej i další významné cesty ale zůstaly. Právě jejich zachování dnes umožňuje vnímat původní barokní uspořádání vedle pozdější, volnější podoby areálu.
Další úpravy následovaly v letech 1889 až 1890. Přibyly tvarované dřeviny, ornamentální záhony a dvě kruhová zákoutí lemovaná jírovci. Mezi lety 1908 a 1917 vznikl vlevo od aleje obdélníkový rybník. Kvůli potížím s betonovou konstrukcí byl později zrušen a místo něj zůstala zatravněná plocha. V roce 1909 tu vyrostl tenisový kurt a za posledního majitele Jindřicha Schaumburga, v letech 1939 až 1940, také bazén.
Po roce 1945 se park otevřel veřejnosti a využíval se také jako hřiště i pro pořádání veřejných akcí. Nedostatečná péče vedla k úbytku části cenných rostlin. Obnova začala v roce 1993 a současná podoba vychází především z historické osy. Dochovaly se také úseky stříhaných habrových stěn a kaštanové rondely.
Co se ví o stáří lip
Údaje o stáří aleje se liší, mimo jiné proto, že stromořadí mohlo být v průběhu času obnovováno. Turistické materiály uvádějí, že lípy jsou starší než sto let. Památkový katalog u položky nazvané „lipová alej nad zámeckým parkem“ eviduje dvouřadou alej dlouhou 276 metrů: tvoří ji 61 lip srdčitých a pět jírovců. U nejstarších stromů připouští stáří až 250 let.
Čísla neznamenají, že každý strom má stejný věk, ani neurčují přesné datum založení celé aleje. V roce 2022 byla alej nominována do ankety Alej roku a se 87 hlasy obsadila druhé místo ve Středočeském kraji.
Jak se do parku dostat
Zámecký park patří ke státnímu zámku Hořovice a k národní kulturní památce. Její součástí jsou také ohradní zdi, Sluneční brána a další historické stavby. Park bývá přístupný veřejnosti bez průvodce a bez vstupného; režim se může měnit podle sezony, počasí nebo konání akcí v areálu.
Od vlakové stanice Hořovice je park vzdálený přibližně 1,4 kilometru. V areálu je třeba zůstávat na vyznačených cestách, chránit zeleň a nejezdit na kole ani koloběžce mimo povolené trasy. Psi mohou do parku na vodítku.