Od parkoviště Na Kaplici pod Boubínem vede zelená značka kolem informačního střediska na Idině Pile k rozcestí. Odtud pokračuje cesta k Boubínskému jezírku po modré a poslední část tvoří povalové chodníky s mostkem přes Kaplický potok. Upravená přístupová stezka, otevřená 29. června 2023, končí u hráze.
K nádrži se podle Správy NP Šumava dostanou také lidé na vozíku a rodiny s kočárky. Tato možnost se týká cesty k jezírku, nikoli výstupu na vrchol Boubína, který pro tyto skupiny vhodný není.
Nádrž pro dopravu dřeva
Boubínské jezírko, někdy označované jako Kaplické, není přírodní vodní plocha. Vzniklo na Kaplickém potoce jako součást systému pro plavení dřeva z boubínských lesů. Zadrženou vodu bylo možné krátkodobě vypustit, zvýšit tak průtok potoka a pomoci polenům dostat se k dalšímu zpracování. Dřevo směřovalo k Idině Pile a dále ke sklárnám v Lenoře.
Projekt nádrže vznikl v roce 1833 a schválen byl o dva roky později. Stavět se začalo 25. května 1836 a práce skončily v září téhož roku. Jezírko se tedy váže k roku 1836, nikoli pouze k datu původního projektu. V roce 1857 byla nádrž rozšířena.
Vodní plocha má přibližně 0,37 hektaru a u výpusti dosahuje hloubka až čtyř metrů. Rozměry jsou malé ve srovnání s dnešními přehradami, pro tehdejší způsob dopravy však bylo podstatné hlavně to, že nádrž dokázala nashromáždit vodu a uvolnit ji v potřebnou chvíli.
Hráz sloužila i jako skládka polen
Hráz je dlouhá zhruba 90 metrů a široká až 17 metrů. Její horní část se využívala také k dočasnému ukládání dřeva čekajícího na splavení. Konstrukce tak zajišťovala nejen zadržování vody, ale byla i pracovním zázemím plavební soustavy. Kamenné obložení na straně obrácené k jezírku se zachovalo jen částečně.
Různé zdroje se neshodují na tom, kdy plavení skončilo. Některé uvádějí rok 1957, zatímco Lesy ČR zmiňují rok 1954. U hráze jsou také kamenné památníky, které připomínají historii tohoto místa.
Přístup může ovlivnit stav lesa
Stezka k jezírku nabízí možnost poznat technickou památku přímo v lesní krajině. Správa NP Šumava upozorňuje, že některé cesty mohou být uzavřené kvůli ochraně návštěvníků i přírody; jako příklad uvádí Knížecí cestu uzavřenou kvůli nebezpečným souším. Přístup k hrázi je popisován jako otevřený, podmínky se však mohou měnit.
Jezírko tak dnes připomíná dobu, kdy Kaplický potok sloužil jako dopravní cesta a voda pomáhala dostat dřevo z lesa k pilám a sklárnám.