Ke studánce svaté Anny v Hojné Vodě se schází do svahu pod silnicí, nedaleko místního kostela. Nad pramenem stojí drobná kaplička a voda vytéká do dřevěné studnice. Místo připomíná dobu, kdy sem návštěvníky přiváděla pověst o léčivých účincích vody. Ta však není potvrzením, že je pramen dnes pitný nebo léčivý.
Dřevorubci a pověst o uzdravení
Hojná Voda je částí obce Horní Stropnice v Jihočeském kraji. Její vznik souvisel s těžbou dřeva: roku 1553 sem Vilém z Rožmberka přivedl 26 dřevařů. Osada se tehdy jmenovala Vilémova Hora. Starší název Lugek se vykládá jako „Výhled“.
Podle pověsti si o tři roky později jeden z dřevorubců poranil nohu. Ránu si omýval vodou z pramene a uzdravil se. Vyprávění posílilo víru v mimořádné vlastnosti studánky a přispělo k tomu, že se osada stala vyhledávaným cílem. V záznamu z roku 1564 se pramen objevuje jako Dobrá voda na Vilémově Hoře.
Co zůstalo po poutním místě
U studánky nejprve postavili kapličku, později zde vznikl také kostel svaté Anny. Ten se nedochoval: zbořen byl roku 1959, tedy v polovině 20. století. Jeho někdejší polohu připomíná samostatně stojící čtyřboká zvonice.
Kaplička se studánkou je evidována jako kulturní památka. Spolu s pramenem patří k nejvýraznějším pozůstatkům zdejšího poutního místa. Jeho pověst časem zastínila nedaleká Dobrá Voda, kde Buquoyové v letech 1708 až 1715 vybudovali barokní poutní kostel. Hojná Voda si tak uchovala skromnější podobu spojenou především s pramenem.
Horská osada, která zaujala i spisovatele
Hojná Voda má také literární stopu. Zikmund Winter zde pobýval roku 1909 a podle regionální trasy napsal v osadě podstatnou část románu Mistr Kampanus. Příběh studánky tak patří k širší historii místa, které přitahovalo poutníky i lázeňské hosty a inspirovalo také českého spisovatele.