Černá kuchyně, cínové nádobí, důlní nářadí i porcelánové soupravy se v Muzeu Horní Slavkov potkávají pod jednou střechou. Muzeum sídlí na adrese Pluhova 211 v měšťanském domě, jehož stavební prvky ukazují na goticko-renesanční původ a souvislost se saským typem městské zástavby. Návštěva tak začíná už u samotné budovy, která pomáhá přiblížit někdejší podobu života v hornickém městě.
Černá kuchyně a připomínky kostela svaté Anny
K nejvýraznějším částem domu patří černá kuchyně. Tvoří ji dvě vzájemně propojené místnosti, mohutný čtvercový dýmník a zalamovaný komín vedený konstrukcí domu. Keramické a kovové nádobí i kuchyňské náčiní ukazují, jak se v takovém prostoru pracovalo.
V přízemí jsou také předměty z někdejšího špitálního kostela svaté Anny. Patří k nim polychromované dřevořezby evangelistů, sochy z hlavního oltáře a obraz svaté Anny Samotřetí, jehož autorem byl místní malíř Eliáš Dollhopf.
Hornictví od cínu a stříbra po uran
V 16. století patřil Horní Slavkov k důležitým evropským hornickým centrům. Zdejší doly poskytovaly hlavně cín a stříbro a roku 1547 město získalo status svobodného královského horního města. V období největšího rozkvětu tu žilo podle historických podkladů zhruba 7 000 až 8 000 lidí. Významem se město řadilo vedle Kutné Hory, Jáchymova i saského Freibergu.
Hornickou minulost přibližují minerály a horniny ze Slavkovského lesa, rudná ložiska, staré důlní mapy i předměty z provozu dolů. Mezi cenné exponáty náleží mramorová deska ze 16. století z ústí Pluhovy štoly, důlní nářadí, části kol z rudných mlýnů a zařízení využívaná při těžbě v 16. a 17. století.
Muzeum se věnuje také poválečné těžbě uranu v okolí. Připomíná pracovní tábory Prokop, Ležnice, Svatopluk a XII, v nichž byli nasazováni vězni. Přilby, svítidla, měřicí a záchranné přístroje nebo hornická uniforma přibližují techniku, ale také tvrdé podmínky a represivní prostředí, které část uranového hornictví provázely.
Cínové výrobky a město v proměnách
Hornickou tradici doplňuje expozice cínařství. K vidění jsou výrobky místních mistrů i cínové nádobí, licí formy, vývěsní štít cínaře, část závěsného umyvadla lavabo a cechovní truhlička. Mezi vystavenými předměty nechybí ani cechovní korouhev cínařů se svatým Janem Nepomuckým z první poloviny 19. století.
Další exponáty ukazují každodenní i veřejný život města: městský znak ze 16. století, střelecký prapor a terč, měšťanské skříně a truhly, městská pečetidla i práce kovářů a zámečníků. Pamětní deska zaznamenává návštěvu Johanna Wolfganga Goetha v roce 1818. Muzeum připomíná také devastaci renesančního historického jádra ve druhé polovině 20. století, během níž zanikla řada památek. Dochované portály a sochařská díla proto vypovídají nejen o někdejším umění, ale i o ztrátách, které město postihly.
Porcelánová výroba Haas a Czjzek
Ve druhém patře pokračuje příběh Horního Slavkova porcelánem. Manufaktura Haas a Czjzek vznikla roku 1792 a patří k nejstarším podnikům svého druhu v České republice. Na vývoj výroby měli vliv například Johann Georg Lippert a důlní mistr Wenzel Haas; osobní oprávnění k výrobě porcelánu bylo získáno roku 1812.
Expozice zahrnuje výrobky z období od první poloviny 19. do první poloviny 20. století. K pozoruhodným exponátům patří část secesní jídelní soupravy vytvořené pro světovou výstavu v Paříži roku 1900 a kopie velké malované vázy Louisa Sophia z doby kolem roku 1840. Porcelán tak navazuje na hornickou minulost a místní průmysl, který dokázal proměnit zdejší surovinové bohatství v průmyslovou značku.
Kdy muzeum navštívit
V sezoně bývá muzeum otevřeno od středy do neděle, mimo sezonu především o víkendech. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit. Návštěvu lze spojit s procházkou Horním Slavkovem nebo s poznáváním hornických památek Slavkovského lesa, například cínového dolu Jeroným u zaniklé obce Čistá.