Do Zadní Zvonkové se dá vyrazit autem od Nové Pece, případně přívozem z Horní Plané do Bližší Lhoty a dál pěšky nebo na kole. Uprostřed lesů na pravém břehu Lipna čeká kostel svatého Jana Nepomuckého, hřbitov a krajina, v níž lze stále hledat stopy někdejších domů, cest i hospodářských staveb. Jejich příběh připomíná dobu, kdy tu místo lesa a ticha bývala živá obec.
Z osady se stalo místní centrum
Zadní Zvonková vznikla ve druhé polovině 17. století u obchodní stezky vedoucí z Čech do Horních Rakous. Místní život zpočátku určovalo zpracování dřeva a uhlířství. Později přinesl práci i lepší spojení s okolím Schwarzenberský plavební kanál.
Počty obyvatel a domů se v historických přehledech liší podle toho, zda zahrnují pouze Zadní Zvonkovou, nebo také Přední Zvonkovou. Národní park Šumava uvádí pro obec v roce 1930 celkem 121 domů a 699 obyvatel. Jiný údaj, který zahrnuje obě Zvonkové, zaznamenává v roce 1910 115 domů a 773 obyvatel.
Rozsah zdejšího života dobře ukazuje soupis z roku 1923: působilo tu pět hostinců, tři obchody se smíšeným zbožím a dvě trafiky. Obec měla také mlýn, hamr a pilu, stejně jako kováře a další řemeslníky a živnostníky. Nešlo tedy o osamělou skupinu stavení, ale o důležité místo v okolí.
Kostel jako památka i místo setkávání
První kostel ve Zvonkové byl dřevěný a vznikl v letech 1788 až 1794. Po požáru v roce 1876 ho nahradila novogotická stavba, která stojí dodnes. Po odsunu německých obyvatel začala chátrat a v období hraničního pásma, pod vojenskou správou, sloužila dokonce jako sklad vojenské techniky. Demolice dalších staveb postupně změnily obec v téměř zaniklé místo.
Obnova kostela a hřbitova proběhla v letech 1990 až 1992 za účasti lidí z Česka, Rakouska i Německa. Výrazně se na ní podílelo pracovní společenství Arge – Šumava – Böhmerwald a jeho iniciátor Horst Wondraschek z Lince. Kostel byl znovu vysvěcen v srpnu 1992, v následujícím roce dostala jeho věž dva nové zvony s poselstvím míru a usmíření.
Interiér nemusí být otevřený každý den; přístupný bývá například při bohoslužbách, poutích a kulturních akcích. V areálu je také malé muzeum věnované dějinám Zvonkové, jejímu poválečnému zániku a následné obnově.
Příběh kněze zvaného Anděl z Dachau
Se Zadní Zvonkovou je spojen kněz Engelmar Hubert Unzeitig, který zde působil za druhé světové války. Kritizoval nacismus, a proto byl v roce 1941 zatčen a poslán do koncentračního tábora Dachau. Tam se staral o nemocné vězně nakažené tyfem; v březnu 1945 zemřel. Spoluvězni mu říkali Anděl z Dachau a v roce 2016 byl blahořečen.
Jeho osud patří k širší paměti místa. Přeshraniční poutě a setkání českých, německých a rakouských návštěvníků tu připomínají jak bolest minulosti, tak možnost smíření.
V lesích hledejte stopy staré krajiny
Za kostelem se vyplatí všímat si okolních terénních nerovností. Mohou jít o pozůstatky domů, statků, cest nebo dalších staveb, ne každý val či prohlubeň ale lze bez ověření spojit s konkrétním stavením. K orientaci proto pomůže mapa a pozorné čtení krajiny.
Výlet lze rozšířit o pozůstatky osad Huťský Dvůr a Josefův Důl, Schwarzenberský plavební kanál nebo cestu přes hranici směrem k rakouskému Schönebenu. Muzejní expozice připomíná také místní sklářství a někdejší turistický ruch, včetně lyžování za první republiky. S krajem je spojen spisovatel Johannes Urzidil i literární tradice Horní Plané, kde se připomíná Adalbert Stifter.
Přívoz z Horní Plané do Bližší Lhoty mimo sezonu nemusí jezdit. V Zadní Zvonkové se parkuje pouze na vyhrazených odstavných plochách; v okolí je nutné respektovat pravidla národního parku a chráněné krajinné oblasti, držet se povolených tras a nerušit přírodu. V obci nelze počítat s běžným občerstvením ani dalšími službami, zázemí je proto praktičtější zajistit v Horní Plané.