Od parkoviště u hlavní komunikace je to ke kostelu sv. Víta necelých 700 metrů pěšky. Na konci cesty stojí jediná dochovaná budova někdejšího náměstí Zahrádky u Horní Paseky. Městečko ustoupilo vodnímu dílu Želivka, jehož nádrž Švihov dnes zásobuje pitnou vodou téměř 1,5 milionu lidí. Kolem kostela se zachovalo také několik dalších připomínek života v Zahrádce.
Co zůstalo po městečku
Zahrádka byla kvůli budování nádrže zrušena, její obyvatelé vystěhováni a většina zástavby zbořena. O likvidaci městečka rozhodla vláda v roce 1969; jeho zánik probíhal v širším období výstavby vodního díla. Kostel přestal sloužit v roce 1975 a tehdy jej církev prodala investorovi stavby.
Zbourat se ho nakonec nepodařilo. Archeologické a stavebněhistorické průzkumy v 70. letech odhalily cenné nástěnné malby a kostel se stal památníkem zátopové oblasti. Vedle něj se dochovala obecní kašna z kamene, socha Panny Marie Bolestné a hřbitov. Ochranné pásmo chrání také půdorys původního náměstí, jeho cesty a uspořádání zeleně.
Stavba s románskými kořeny
První písemná zmínka o Zahrádce a jejím kostele pochází z darovací listiny Přemysla Otakara I. z 26. června 1219. Předpokládá se, že tehdejší svatyně byla menší stavbou z doby kolem roku 1200. Dnešní kostel vznikl později a v průběhu dalších staletí se několikrát proměnil.
Románský původ připomíná mohutné zdivo, původní jižní portál i základní rozvržení budovy. Z gotického období se zachoval sanktuář, vstup do někdejší sakristie, dlažba a střílnová okénka ve věži. Ta má rokokovou střechu a interiér nese stopy také pozdějších barokních a secesních úprav.
Při průzkumech v letech 1975 a 1976 se pod novodobou přizdívkou za oltářem objevily románsko-gotické nástěnné malby. Patří k nim přemyslovský genealogický cyklus, jedna z nejvýznamnějších uměleckých hodnot kostela. Archeologové při výzkumu v letech 1976 až 1977 odkryli také základy starší stavby, které jsou dnes naznačeny v podlaze interiéru.
Požáry a příběh Josefa Toufara
Kostel poznamenalo několik požárů i přestaveb. Barokně upraven byl v roce 1738. Po požáru městečka v roce 1783 následovala obnova v roce 1787, další práce se uskutečnily roku 1811 a po požáru v roce 1850. Za první republiky dostal kostel secesní okna a novou výmalbu.
V letech 1940 až 1948 zde působil kněz Josef Toufar. Po přeložení do Číhoště skončil jeho život tragicky. V bývalé sakristii je dnes umístěna Socha pro Josefa Toufara, poslední velká plastika sochaře Olbrama Zoubka.
Od roku 2001 se o kostel a jeho zpřístupňování stará spolek Přátelé Zahrádky, který založili místní rodáci. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem se podařilo stavbu odvlhčit, zabezpečit malby v presbytáři, opravit střechu i vnější plášť a nově nasvítit interiér. Veřejná sbírka pořádaná v letech 2010 až 2013 vynesla více než 757 tisíc korun.
Kašna, socha a hřbitov
Kamenná obecní kašna na náměstí pochází z roku 1886 a sloužila jako zdroj užitkové vody pro dolní část městečka. Voda do ní přitékala dřevěným potrubím z potoka nad Vinopalnou; při úpravě v roce 1906 ho nahradily kameninové trubky. Kašna je dnes bez vody a její ostění se postupně rozevírá. Spolek usiluje o její opravu i obnovení původní funkce.
Socha Panny Marie Bolestné se na své původní místo vrátila po obnově v roce 2024. Restaurátoři ji rozebrali, opravili a znovu osadili, zároveň jí navrátili barevnost. Na hřbitově se od roku 1972 nepohřbívá, většinu hrobů však dál udržují pozůstalí.
Návštěva v ochranném pásmu
Interiér kostela se neotevírá jako při běžné turistické prohlídce, přístupný bývá především při kulturních akcích. Další zveřejněné zpřístupnění je pro rok 2026 naplánováno na Dny evropského kulturního dědictví 12. září.
Zahrádka leží v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně. Návštěvníci proto nesmějí scházet z vyznačené cesty, přibližovat se k hladině, koupat se, rybařit ani jezdit vozidly mimo povolená místa.