V parku uprostřed Horního Němčí můžete narazit na exponát, který obvykle bývá k vidění spíš na letecké základně nebo v muzeu. Mezi stromy stojí MiG-19S, československá licenční verze označovaná jako S-105. Stroj s trupovým číslem 0312 je volně přístupný z obecního prostoru a do obce na úpatí Bílých Karpat dorazil jen několik měsíců po vyřazení z vojenské služby.
Od výroby ve Vodochodech k vojenským plukům
Podle leteckých záznamů jde o MiG-19S s výrobním číslem 150312, který vznikl v Aeru Vodochody jako součást třetí výrobní série. Poprvé vzlétl 17. února 1961. Tovární zalétání provedl pilot Miroslav Křemen a první kontrolní přejímací let následoval 1. března téhož roku.
Letoun nejprve sloužil u 5. stíhacího leteckého pluku. Po generální opravě, při níž byl v listopadu 1967 předán do výrobního závodu Aero Vodochody, nastoupil v lednu 1969 k 4. stíhacímu leteckému pluku. Z vojenského provozu byl vyřazen 27. prosince 1971. Do Horního Němčí jej přivezli 16. srpna 1972.
V místních vyprávěních se traduje, že obec letoun získala za několik litrů slivovice. Jde však o historku, nikoli o doložený oficiální údaj.
První nadzvuková generace
MiG-19 byl jednomístný dvoumotorový stíhací a přepadový letoun poháněný dvojicí motorů RD-9B. Dokázal překonat rychlost zvuku a poznávacím znakem verze S byla dlouhá Pitotova trubice v přídi. Výzbroj tvořily tři kanony NR-30 ráže 30 milimetrů; pod křídla mohl nést také dvě přídavné palivové nádrže.
Licenčně vyráběné MiGy-19 dostaly v Československu označení S-105. Aero Vodochody jich vyrobilo přes sto, přesné počty se v jednotlivých přehledech liší podle toho, které exempláře do nich autoři započítávají.
Pro československé vojenské letectvo znamenaly tyto stroje přechod od podzvukových proudových letounů k první generaci nadzvukových stíhaček. Sloužily k obraně vzdušného prostoru i k rychlým přepadům. Postupně je nahrazovaly modernější MiGy-21, některé útvary ale používaly MiGy-19 až do roku 1972.
Exponát pod širým nebem
V roce 2022 obec dokončila rekonstrukci letounu a věnovala pozornost také jeho osvětlení. Práce připravila k 50. výročí přivezení stíhačky do Horního Němčí. Venkovní umístění přitom stroji přináší náročnější podmínky než vystavení v muzejní hale.
MiG stojí v parku v centru obce a lze si jej prohlédnout z veřejného prostoru. Nejde o klasickou muzejní expozici: u letounu není doložena pravidelná otevírací doba ani běžné návštěvnické zázemí. Jeho současná role tak zůstává především rolí technické památky v každodenním prostředí obce.