Výlet na Dvorský les začíná v Horním Maršově, odkud vede na hřeben žlutá turistická značka. Nahoře se krajina střídavě otevírá do výhledů a uzavírá mezi starými buky. Nejvyšší vrchol Rýchor dosahuje 1 033 metrů a nabízí jiný zážitek než rušnější okolí nejvyšších krkonošských vrcholů.
Staré buky s pestrou minulostí
Název Rýchorský prales je turistickým označením. Dvorský les nebyl vždy nedotčeným územím: dříve se tu pásl dobytek a jeho dnešní pralesovitá podoba se utvářela až poté, co hospodářské využívání ustoupilo.
Nízké a pokroucené buky formovaly prudké větry, námraza i dřívější lidské zásahy a pastva. Podle Správy KRNAP je výskyt buků v této nadmořské výšce svým způsobem výjimečný. Padlé kmeny, dutiny a odumírající dřevo poskytují útočiště řadě organismů. Rostou tu mechy a choroše, žijí křivky, datli, strakapoudi i některé sovy. Na jaře se v podrostu objevují bledule, sasanky, dymnivky a česneky.
Okruh přes studánku a Rýchorskou boudu
Výchozím místem v Horním Maršově je Bertholdovo náměstí. Do obce se dá dojet autobusem nebo zaparkovat podle aktuálních možností; odtud pokračuje žlutá značka na hřeben. Okružní naučná stezka Rýchory měří přibližně 5,5 kilometru, má převýšení asi 200 metrů a podle materiálů Správy KRNAP devět zastavení.
Tabule přibližují mimo jiné původ krkonošských názvů a symbolů, historii těžby v okolí i někdejší zákaz pastvy v lese za vlády Marie Terezie. Věnují se také rozdílům v odolnosti smrků a buků vůči námraze a prameni Úpy. Jedno zastavení je u Rýchorské studánky, která bývala zdrojem vody pro obyvatele Horního Maršova i Rýchorskou boudu. Množství vody se mění podle počasí a stavu prameniště, takže na ni není dobré spoléhat bez ohledu na podmínky.
Rýchorská bouda, postavená v roce 1926, leží přibližně 300 metrů od studánky. Dnes slouží také jako zázemí a vzdělávací místo ochrany přírody. Nedaleko je vyhlídka na místě někdejší Maxovy chaty. Ta byla na Rýchory přenesena v roce 1892, později vyhořela a dnešní vyhlídková plošina stojí na jejích základech.
Řopíky připomínají rok 1938
Přes vrchol vedla linie lehkého československého opevnění budovaného v roce 1938. Stavební úsek Z-1 Rýchory počítal s 68 objekty, do odstoupení pohraničí jich ale bylo dokončeno jen jedenáct, často pouze v hrubé betonáži. Řopíky měly bránit cestám přes hřeben směrem do vnitrozemí.
Některé bunkry jsou dobře viditelné z červeně značené trasy. U objektu 35/A-160 stojí informační tabule. Kvůli výstavbě opevnění vznikaly v lese palebné a pozorovací průseky, jejichž stopy jsou dnes už jen málo patrné. Betonové objekty je třeba respektovat jako venkovní památky; nejsou určené k prolézání.
Horský terén i za mlhy
Od okolí Rýchorské boudy se za dobrého počasí otevírají výhledy, zatímco Dvorský les působí sevřeněji a tiše. V mlze a za deštivého podzimního počasí vyniknou siluety starých buků. Trasa není vhodná pro kočárky: čekají na ní kořeny, bláto a horský terén, v němž se mohou objevit i popadané větve. Pevná obuv a opatrnost jsou namístě; samovolně se mohou uvolnit také větve nebo celé stromy.
Rýchory leží v chráněném území. Platí tu zákaz sběru rostlin a nerostů i odchytu živočichů, stejně jako zákaz táboření a rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa. Z hřebene lze výlet prodloužit ke Sněžným Domkům, po Cestě bratří Čapků, k pevnosti Stachelberg nebo k rozhledně Eliška.