Slavický zámek leží v Plzeňském kraji, v místní části obce Horní Kozolupy. Nejde o Slavice u Třebíče. Zámecký areál nabízí příběh několika stavebních etap, ale také místo, kde se nedá přesně určit, kdy středověkou tvrz vystřídalo zámecké sídlo.
Od tvrze k zámeckému sídlu
Slavice se v písemných pramenech objevují už roku 1329. Tehdy je zmiňován Leo, známý také jako Lvík, ze Slavic; později se s obcí pojí Bavor ze Švamberka. Podle obecního historického přehledu byly Slavice roku 1412 patrně vyloupeny a zpustošeny. Už ve 14. století tu zřejmě stávala tvrz.
Její proměna v zámek nemá jednoznačně doložené datum. Obecní přehled klade vznik zámku na konec 18. století a spojuje ho s přestavbou starého ovčína. Jiné popisy uvádějí, že zámek nahradil tvrz už v 17. století. Jisté je, že původní opevněné sídlo později ustoupilo nové výstavbě.
Stavební změny a proměny majitelů
Zbytky tvrze byly podle archeologických údajů zachyceny ještě na mapě josefského vojenského mapování. Zanikly přibližně kolem roku 1820, kdy se přestavoval zámek a budoval nový dvůr. Tato etapa výrazně ovlivnila podobu celého areálu. Zámek přitom nesloužil jako hlavní sídlo vrchnosti, ale jako zázemí jejích správců.
Slavice se v průběhu staletí spojily s různými majiteli i správními celky. Německé jméno Mariafels se pro ně poprvé uvádí roku 1654. V roce 1711 přešlo panství pod správu třebelsko-trpístského statku hrabat ze Sinzendorfu. Roku 1896 statek koupil rytíř Vilém Kubinský; podle obecního přehledu šlo o posledního držitele panství z jeho rodu.
Další výraznou změnu přinesl rok 1925, kdy k průčelí přibyla historizující věž. Popis zámku zmiňuje také lodžii a dvě věže na zahradním průčelí. Dnešní vzhled tak odráží nejen přestavbu kolem roku 1820, ale i pozdější úpravy.
Co se dochovalo v okolí
K zámku patřila sbírka historického nábytku, která byla po roce 1945 rozkradena. Původní vybavení se proto nedochovalo. Podle obecního historického přehledu pak zámek určitou dobu sloužil také jako sociální bydlení.
V okolí se připomíná kaple Bolestné Panny Marie z roku 1822. Z barokní sochy svatého Františka Xaverského, datované rokem 1750, zůstal podle obecního přehledu pouze sokl. Současné možnosti prohlídky zámku ani přístup do něj se nepodařilo spolehlivě potvrdit, takže vstup do objektu nemusí být veřejný.