Od nehlídaného parkoviště je to k zámku Jezeří přibližně 250 metrů do kopce. Návštěva pak nabídne pohled do historických interiérů i na okolí, které zásadně změnila těžba hnědého uhlí. Z některých míst je vidět velkolom ČSA a zámek připomíná také obce, které z krajiny postupně zmizely.
Co uvidíte při prohlídce
Základní návštěvnický okruh zahrnuje patnáct místností, hlavní schodiště a části reprezentačních i obytných prostor z 19. a 20. století. V přízemí a ve sklepení jsou k vidění například stříbrnice, pokoje kapucínů, oratoř zámecké kaple, lovecké pokoje a sklepy. Jezeří není kompletně obnovenou památkou: v některých prostorách jsou stále patrné následky desetiletí zanedbávání.
Výhled do okolní krajiny nabízí Okruh s výhledem. Z druhého patra jihovýchodního křídla se ukazuje současná podoba území, ale také místa zaniklých obcí, někdejší jezero a původní rozsah parku. Zámek společně s arboretem získal v roce 2022 status národní kulturní památky.
Divadelní sál v současnosti není běžnou součástí prohlídek. V jeho zázemí a na hlavní chodbě probíhá obnova, která má podle plánu trvat do konce roku 2027. Projekt z Operačního programu Spravedlivá transformace počítá s lepším zázemím pro kulturní akce, dokončením technické infrastruktury a obnovou historických maleb, štuků i dřevěných, kamenných a kovových prvků.
Od hradu k hudebnímu centru
Předchůdcem dnešního zámku byl středověký hrad, o němž se písemné prameny zmiňují v letech 1363 až 1365. Spojován je s pány ze Rvenic a v záznamech se objevují také názvy de Lacu a Eisenberg. Později hrad nahradil renesanční zámek. Přestavba byla dokončena roku 1549; nad hlavní branou ji připomíná kamenný klenák s erbem Hochhauserů a latinským nápisem o pomíjivosti moci a rodové slávy.
V roce 1623 získali panství Lobkowiczové a Jezeří se za jejich působení stalo významným kulturním místem. Po požáru v roce 1713, který zničil mimo jiné hlavní schodiště, věže, řadu pokojů, kapucínské prostory a oranžérii, začala obnova ještě téhož roku. V následujících desetiletích areál získal barokní podobu. Na přelomu 18. a 19. století nechal Josef František Maxmilián z Lobkowicz upravit obytné i reprezentační místnosti; přibyl také divadelní sál a nová kaple.
Jezeří mělo důležité místo i v hudebním životě. František Maxmilián z Lobkowicz podporoval Ludwiga van Beethovena. Skladatel mu věnoval mimo jiné Symfonii č. 3 Eroica, Symfonii č. 5 Osudovou a Symfonii č. 6 Pastorální. Roku 1831 zde vznikla Lobkowiczká hudební škola. Patřil k jejím absolventům Josef Spitz, který se později stal učitelem hudby Antonína Dvořáka.
Park, který ustoupil dolu
Rozsáhlý zámecký park se začal výrazně proměňovat v roce 1836. Krajinářský areál tvořily anglický park, arboretum, okrasné školky, rybníky, skleníky, pavilony, vyhlídky i obora. Rostly v něm například jedlé kaštanovníky, liliovník tulipánokvětý, platan pestrolistý, jeřáb břek a magnolie.
Velká část parku zanikla spolu s okolní krajinou. Těžba pohltila mimo jiné Ervěnice, Nové Sedlo, Komořany, Třebušice, Dřínov, Albrechtice a Dolní Jiřetín. V jihozápadní části zámeckého parku začala podle údajů Národního památkového ústavu těžba v roce 1978. V 70. a 80. letech se uvažovalo také o likvidaci parku, proti níž protestovali místní obyvatelé. Dochovala se jen jeho spodní část a památková ochrana byla potvrzena v roce 1990.
Válečné události a návrat veřejnosti
Během druhé světové války sídlil na Jezeří nejprve štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler. Od roku 1943 zde fungoval zvláštní tábor pro prominentní vězně, převážně vysoké francouzské důstojníky. Na zámku byli také vězni z pracovního komanda koncentračního tábora Flossenbürg.
Po únoru 1948 přešel objekt pod státní správu a v roce 1950 jej převzalo ministerstvo národní obrany. Vojenské využití poškodilo interiéry, zařízení i část mobiliáře. Od roku 1959 zůstal zámek bez dostatečné ochrany a začal rychle chátrat. Jeho další osud se přitom řešil v krajině, jejíž podobu určovala těžba.
V letech 1991 až 1992 se Jezeří vrátilo Lobkowiczům. Náklady na obnovu byly nad jejich možnosti, a tak Martin Lobkowicz v roce 1996 daroval zámek státu. Veřejnosti se otevřel v červnu téhož roku, přestože jeho stav byl stále velmi špatný.
Zámek leží v Horním Jiřetíně. K areálu se od nehlídaného parkoviště jde přibližně 250 metrů do kopce. Otevírací doba i nabídka jednotlivých okruhů se mění podle sezony a pokračující obnovy; samotný divadelní sál se nyní při běžných prohlídkách nenavštěvuje.