V Chadimově mlýně v Horních Dubenkách vede prohlídka skutečným provozem: od čtyřpatrové mlýnice až po stroje, které zpracovávaly obilí. Většina zařízení pochází z modernizace po požáru v roce 1926. Mlýnská budova přitom není jen technickou památkou – je součástí rodinného hospodářství, k němuž patří také ekofarma, ubytování a kemp.
Rodina u mlýna po dvanáct generací
Nejstarší písemná zmínka o mlýništi pod Dubenkami se podle podkladů váže k roku 1451. V některých turistických materiálech se jako nejstarší datum uvádí rok 1508. Jisté je, že vodní mlýn tu stál už před staletími.
Rod Chadimů převzal mlýn v roce 1644, kdy jej Matěj Chadim koupil za 510 kop grošů. Od té doby se tu vystřídalo dvanáct generací rodiny. S místem se tak pojí nejen proměny budovy a jejího vybavení, ale i dlouhé předávání mlynářského řemesla a péče o hospodářství.
Od obilí k mouce ve čtyřech patrech
Po požáru v roce 1926 mlýn během jediného roku obnovil Bedřich Chadim. Nové vybavení dodala firma Josef Prokop a synové z Pardubic. V areálu tehdy kromě mlýna fungovala také pila a pekárna. Pekárna skončila v roce 1933, pila přešla po roce 1948 pod národní správu.
Mezi hlavní zařízení patří mlecí stolice, které postupně rozrušovaly a zpracovávaly zrno. Hrubší drcení obstarával šrotovník, výtahy přepravovaly obilí i namletý materiál mezi patry. Hranolový vysévač třídil mouku podle jemnosti a triér rozděloval zrna podle tvaru a velikosti. Rozmístění techniky využívalo gravitaci: materiál procházel jednotlivými kroky zpracování v několika úrovních budovy.
V expozici jsou také starší zařízení, například hasačert a kamenné mlecí složení. Vedle strojů z 20. století pomáhají ukázat, jak se mletí posouvalo od jednoduššího řemeslného způsobu k mechanizovanému provozu.
Vodu využívalo kolo i turbína
Původní mlýnské kolo později vystřídala Francisova turbína. Ta převáděla energii proudící vody na pohyb, který poháněl mlýnské stroje. Prohlídka tak nepřibližuje jen samotné mletí, ale i systém, v němž spolupracovaly vodní dílo, převody, hřídele a výtahy.
Muzeum vzniklo po skončení provozu
Pravidelný provoz skončil 1. září 1953. Mlýn pak sloužil jako rezerva a skladovací prostory. Rodině se nemovitost vrátila v 90. letech a v roce 2004 založil mlynářské muzeum Martin Chadim, vnuk Bedřicha Chadima. Nejcennější předměty byly v roce 2009 zapsány do Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury. Hlavní stroje prošly v roce 2018 odborným restaurováním s podporou Fondu Vysočiny. Muzeum je členem Asociace muzeí a galerií České republiky a dál shromažďuje doklady o vývoji mlynářství.
Chadimův mlýn najdete na adrese Horní Dubenky 33. Otevírací doba se může měnit podle sezony. Prohlídku lze spojit s pobytem v místním ubytování či kempu a s poznáváním okolní krajiny Vysočiny.