Šamotové výrobky, kameninové roury, obklady i přenosná kachlová kamna – expozice Muzea Horní Bříza ukazuje, jak široké využití měla keramika vyráběná v tomto městě. Zároveň vypráví o proměně zemědělské obce v průmyslové centrum, jehož rozvoj odstartoval kaolin z okolních ložisek.
Od kaolinového ložiska k průmyslovému závodu
Za rozvojem místní výroby stál Johann Fitz. V okolí objevil významné ložisko kaolinu a roku 1882 zde otevřel podnik, který postupně začal vyrábět rozmanitou stavební keramiku. Kaolin je jemná bílá surovina používaná mimo jiné při výrobě keramiky a porcelánu a Horní Bříze dal nový hospodářský směr.
Začátky těžby se pojí se sítí chodeb a trychtýřů. Na povrchu po dobývání zůstávaly jámy, kterým se říkalo oprámy. Fitz nejprve nechal u nádraží postavit menší plavírnu kaolinu, později vznikl modernější závod poblíž ložiska. Železnice usnadňovala přepravu suroviny i hotového zboží a pomohla podniku dostat se za hranice regionu.
V pramenech se jako počátek těžby v Horní Bříze uvádí také rok 1877. Rok 1882 se bezpečněji vztahuje k otevření ložiska a rozběhu Fitzova průmyslového závodu. Kaolinové ložisko dnes patří k významným geologickým lokalitám Plzeňska.
Co všechno se tu vyrábělo
Keramická expozice připomíná několik odlišných odvětví výroby. Důležitou roli měl šamot, žáruvzdorný materiál pro vyzdívky pecí a další zařízení vystavená vysokým teplotám. K vidění jsou součásti žáruvzdorných konstrukcí, dinasové výrobky, šamotová zámková dlažba i pracoviště formaře.
Vyráběla se také kamenina, například kanalizační roury a zemědělské žlaby. Mezi exponáty najdete kameninový komín z počátku 20. století, roury a další části kanalizačního systému. Ukazují, jak keramické výrobky sloužily nejen v domácnostech, ale také při budování infrastruktury měst a vesnic.
Podnik se postupně začlenil do širšího keramického průmyslu. Roku 1899 jej získala Živnostenská banka a vytvořila z něj základ většího koncernu. Za vedení Václava Wlčka se výroba rozšířila také na export.
Obklady pro veřejné budovy i keramika do domácností
Největší část muzejní expozice zabírají obklady. Sbírka zachycuje jejich vývoj během 20. století, od různých druhů obkladaček po dlažby určené do interiérů i venkovních prostor. Zastoupeny jsou také sítotiskové exempláře, které přibližují proměny dekorů a výrobních postupů.
Hornobřízské výrobky se uplatnily i na významných stavbách. Vzorek obkladu z budovy České televize na Kavčích horách připomíná, že ji Horní Bříza obložila v roce 1971.
Keramika mířila také do domácností. Závod vyráběl obkladové a ozdobné prvky pro stáložárná kamna i přenosná kachlová kamna. Dva jejich exempláře jsou vystavené v muzeu a ukazují, že kamna mívala vedle praktické funkce také výraznou dekorativní podobu.
Muzeum a procházka po stopách těžby
Muzeum otevřeli v roce 1982 při příležitosti stého výročí založení Fitzova podniku. Vedle keramické a kaolinové expozice nabízí také archeologickou část, výstavní síň pro dočasné výstavy a prostor pro přednášky.
Průmyslovou minulost má i samotná muzejní budova. Podle oficiálních údajů muzea vznikla v roce 1884 jako skladiště a roku 1930 byla přestavěna na dělnické lázně. Jiné průmyslově-historické materiály uvádějí odlišný původ objektu a rok 1897, proto je třeba dataci brát s rezervou.
Na návštěvu muzea lze navázat procházkou po naučné stezce, která připomíná Flísku, Šamotku i původní způsoby dobývání kaolinu u Severní jámy. Úsek mezi hornobřízským nádražím a Víseckým rybníkem u Trnové měří přibližně 7,5 kilometru. Historický areál závodů není volně přístupný; návštěvníci mohou pouze na místa určená k prohlídce.
Návštěva muzea
Muzeum Horní Bříza sídlí na adrese Tovární 46. Od dubna do října bývá otevřeno v neděli, v ostatních obdobích je návštěva možná po předchozí domluvě. Uváděné vstupné je 40 korun plné a 20 korun snížené. Otevírací doba i ceny se mohou měnit, proto je před cestou vhodné ověřit jejich aktuální podobu u muzea.