Do přírodní rezervace Polom u Horního Bradla se nyní nevydávejte. V bezzásahovém lese hrozí pád odumřelých stromů, a Správa CHKO Železné hory proto žádá návštěvníky, aby do chráněného území nevstupovali. Zelená turistická trasa byla od května 2023 přeložena mimo rezervaci; podle současného plánu má změna platit do roku 2033.
Polom leží v Pardubickém kraji v nadmořské výšce přibližně 545 až 625 metrů. Chráněn je od 31. prosince 1933 a zabírá zhruba 20,2 hektaru. Tvoří ho dvě oddělené části, Velký Polom a menší Malý Polom, mezi nimiž leží kulturní smrkový porost.
Les, který si uchoval staré stromy
Rezervace je zbytkem jedlobukového pralesa, typického pro Železné hory. Dnes v ní převládají buk lesní, smrk ztepilý a javor klen. Jedle bělokorá, která bývala významnou součástí zdejších lesů, je zastoupena jen omezeně. U potoka Polomka přechází porost v prameništní jaseniny a lužní olšiny.
Ochrana části lesa začala už na přelomu 19. a 20. století. Kníže František Josef z Auerspergu tam tehdy omezil běžné hospodaření. Les známý jako krasoles sloužil také k výukovým procházkám pro lesníky. Díky tomu se zachoval porost, který ukazuje podobu zdejší krajiny před rozšířením smrkových monokultur.
O mohutnosti někdejších jedlí vypráví příběh Staré královny. Tato jedle měla podle regionálních údajů výšku 46 metrů, obvod kmene 580 centimetrů a odhadované stáří 300 let. Uschla na počátku 20. století.
Proč tu zůstává padlé dřevo
Odumírající stromy ani kmeny, které spadly na zem, se z lesa neodvážejí. Tlející dřevo zadržuje vlhkost a slouží jako úkryt i zdroj potravy pro organismy, kterým se v běžně obhospodařovaných lesích daří hůř. Právě přirozený rozklad je jedním z důvodů, proč je Polom tak významný.
V rezervaci bylo zaznamenáno více než 400 druhů hub a přes polovinu z nich je vázána na dřevo. K vzácnějším patří mozkovka rosolovitá a korálovec jedlový. Zjištěno tu bylo také 147 druhů brouků. Některé, například Ipidia binotata, jsou spojovány s pralesovitým prostředím a starými buky či jedlemi.
V půdě a tlejícím dřevě žije také žížala podhorská. Za určitých podmínek mohou její tělní tekutiny a sliz slabě světélkovat. Polom leží na západní hranici jejího rozšíření v České republice. K místním lesním společenstvům patří rovněž datel černý, holub doupňák a budníček lesní.
Bučiny, potok i okolní lesy
Různé části rezervace poznáte i podle rostlin v podrostu. V květnatých bučinách rostou kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná a řeřišnice trojlistá. Kyselejší místa charakterizují buk, ostřice lesní, svízel vonný a borůvka; kolem potoka se uplatňují vlhkomilné jaseniny a olšiny.
Okolní ochranné pásmo má přibližně 55 hektarů. Kulturní smrkové porosty se tam postupně nahrazují pestřejší skladbou, v níž mají být zastoupeny jedle, buk, javor klen a jilm horský. Cílem je vytvořit stabilnější les odpovídající místním podmínkám.
Uzavření rezervace souvisí s napadením porostů kůrovcem a velkým množstvím odumřelých stromů, které mohou spadnout. Starší mapy a turistické texty proto mohou zobrazovat trasu jinak než současné značení. Zelená trasa Polom obchází a do rezervace se vstupovat nemá.