Horka nad Moravou, přibližně šest kilometrů severozápadně od Olomouce, je dobrým výchozím místem pro poznávání jedné z nejcennějších částí CHKO Litovelské Pomoraví. Morava tu neteče v jediném upraveném korytě. V meandrech se větví, obtéká ostrovy a vytváří stálá i dočasná ramena, slepá ramena, mokřady a štěrkové náplavy.
Tuto proměnlivou krajinu chrání Národní přírodní rezervace Ramena řeky Moravy. Vyhlášena byla v roce 1990 a podle údajů ochrany přírody má rozlohu 65,1626 hektaru. Zasahuje do katastrálních území Horky nad Moravou, Hynkova, Lhoty nad Moravou, Nákla, Pňovic, Rozvadovic, Střeně a Unčovic.
Když řeka mění vlastní koryto
Největší pozoruhodností rezervace není konkrétní stavba ani jediná vyhlídka, ale přirozený vývoj celého říčního systému. Morava na jedněch místech podemílá vnější břehy meandrů, jinde ukládá písek a štěrk. Koryto se tím postupně posouvá, meandry se proměňují a mohou vznikat nové ostrovy nebo oddělená ramena.
Výsledkem je síť vodních toků, tůní, mokřadů a lužních porostů. Odborně se zdejší uspořádání označuje jako anastomózní říční systém. Pro návštěvníka to znamená především možnost sledovat vnitrozemskou říční deltu, která se vyvíjí daleko od mořského pobřeží. Takto zachovalý úsek neregulované nížinné řeky patří v české krajině k mimořádně cenným.
Rovinatý výlet na kole nebo pěšky
Litovelské Pomoraví je vhodné pro klidnější výpravu bez výrazného převýšení. Cesty procházejí lesy, loukami i okolím tůní a říčních ramen. Využít lze značené turistické a cykloturistické trasy, které vedou návštěvníky zpřístupněnými částmi území.
Konkrétní možnost představuje naučná cyklotrasa Luhy Litovelského Pomoraví. Začíná v Horce nad Moravou, měří 17 kilometrů a vede převážně po lesních asfaltových cestách. Na jednotlivých zastaveních vysvětluje mimo jiné význam říčních ramen a selských hrází, které připomínají, jak zdejší krajinu ovlivňuje voda i lidská činnost. Trasa je hodnocena jako lehká. Do Horky se lze dostat také městskou hromadnou dopravou a vlakem.
Krajina závislá na vodním režimu
Ramena Moravy mají význam nejen jako zajímavý cíl výletu. Společně s okolní nivou vytvářejí podmínky pro lužní lesy, mokřady, louky a tůně. Pravidelné kolísání hladiny a občasné rozlivy udržují pestrou mozaiku stanovišť. Mokřadní část Litovelského Pomoraví má celoevropský význam a souvisí s Ramsarskou úmluvou na ochranu významných mokřadů.
Proměny nivy vyniknou například po jarních záplavách. Voda tehdy zanechává v krajině nové tůně a podmáčená místa, zatímco lužní porosty se probouzejí. Podoba území se mění podle počasí a vodního režimu, takže stejná trasa nemusí při různých návštěvách vypadat stejně.
Respekt k rezervaci i vodě
Protože cenné území stojí na nerušeném průběhu přírodních procesů, je potřeba držet se cest a respektovat případná omezení vstupu. Pes má být pod kontrolou, aby nerušil živočichy a nepoškozoval vegetaci. Táboření, rozdělávání ohňů a jízda motorovými vozidly mimo vyhrazená místa zde nejsou volně možné.
Ramena lze poznávat také z hladiny. Při vodáckém průjezdu je nutné využívat vyznačené trasy a vystupovat pouze na doporučených místech. Na štěrkopískové náplavy se nevstupuje, protože mohou sloužit jako hnízdiště citlivých druhů ptáků. Hlavní tok Moravy může být z bezpečnostního hlediska náročnější, zatímco za obecně snazší se považuje splouvání bočních ramen Malá Voda a Mlýnský potok. Před plavbou je třeba ověřit aktuální stav vody, průjezdnost a podmínky u Správy CHKO.