Kořeny sahají ke středověké tvrzi
Dnešní zámek najdete přímo v centru Hořiněvsi. Než se z něj stalo barokní panské sídlo, stála na jeho místě středověká tvrz. V 16. století ji zřejmě rozšířili a přestavěli. Její minulost připomínají dochované sklepy a úseky obvodového zdiva.
Po konfiskaci majetku Trčků připadl Hořiněves v roce 1636 Janu Matyáši Gallasovi. Klidný vývoj však netrval dlouho. Roku 1645 tvrz vyplenili a vypálili Švédové. K výraznější obnově došlo až později, kdy se obec stala správním centrem rozsáhlého panství. To zahrnovalo nejprve 21 a následně až 26 vesnic.
František Ferdinand Gallas nechal zpustlý objekt proměnit v barokní zámek. Podle místního historického přehledu byly práce hotové ještě před rokem 1669. Novou etapu zahájil rok 1674, kdy panství zakoupil Jan Špork. V následujících dvou letech nechal sídlo znovu upravit a jeho barokní výraz ještě posílil.
Podoba zámku za Šporků
Po této přestavbě tvořil zámek dvoupatrový palác a tři třípatrové věže. Dvě z nich stály na jižní straně, třetí na severu. K areálu patřil také pivovar, takže stavba sloužila nejen k reprezentaci šlechty, ale i jako centrum správy a hospodářského života panství.
Další zásahy se odehrály po roce 1720 za Jana Michala hraběte Šporka. Projekt Putování za Santinim je spojuje s návrhy, které mohly pocházet z okruhu Jana Blažeje Santiniho. Jeho přímé autorství ale není bezpečně prokázané. Možnou santiniovskou stopu lze spatřit v práci s fasádami, okenními šambránami, portálem, rizality i v zakřivených nárožních částech se šnekovými schodišti.
Současná obytná část má podobu jednopatrové obdélné budovy, k níž se na jihu připojují dvě dvoupatrové věže. Na západní straně ji doplňuje rizalit a hospodářské stavby, které uzavírají rozsáhlý dvůr. Na jižních věžích jsou větrné ukazatele v podobě českého lva s korouhví a korunovaného říšského orla, tedy motivů spojovaných se znakem Šporků.
Stopy selského povstání
Historie zámku není jen příběhem stavebního rozvoje. Jan Karel Špork, majitel panství od roku 1738, měl pověst tvrdého vrchního. Když v roce 1775 propuklo v českých zemích selské povstání, zasáhlo jeho panství obzvlášť silně. Povstalci tehdy zámek napadli a vyrabovali.
Události se promítly i do jeho dalšího vzhledu. Druhé patro bylo odstraněno celé, severní věž zanikla a obě jižní věže se snížily o jedno podlaží. Na severní straně zároveň vznikl vysoký štít. Podoba, kterou návštěvník vidí dnes, tak připomíná nejen barokní ambice šlechtického rodu, ale také napětí mezi vrchností a poddanými.
Zámek jako úřad, škola i lazaret
Jan Karel Špork prodal panství v roce 1790 císaři Josefu II. Hořiněves se poté spojila se Smiřicemi a zámek ztratil funkci sídla samostatného panství. Už v letech 1778 až 1792 v něm působil krajský úřad, protože Hradec Králové se tehdy měnil v pevnost. Mezi roky 1834 a 1900 využívaly část objektu také školské účely.
V roce 1863 získal Hořiněves liberecký průmyslník Johann Liebig. Během války roku 1866 sloužil zámek jako lazaret pro 40 mužů rakouské armády. V letech 1881 až 1918 náležel Císařskému rodinnému fondu habsburského rodu. Po vzniku Československa přešel do státního vlastnictví.
Za socialismu se v budově nacházely ubytovny, kanceláře a sklady. Údržba postupně ustupovala a stav zámku se zhoršoval. Po roce 1989 byl objekt vydán v náhradní restituci a později přešel k manželům Šoulovým. Podle obecních informací dnes patří manželům Slaninovým, kteří se podílejí na jeho obnově. Kvůli rekonstrukci je nyní dočasně uzavřen.
K zámku patří i barokní kostel
Hořiněveský zámek lze vnímat v širším kontextu obce. V jeho bezprostřední blízkosti stojí barokní kostel sv. Prokopa, který nechal v roce 1707 postavit Ferdinand Leopold Špork. Zámek, kostel i připomínky války roku 1866 společně zachycují vývoj Hořiněvsi od šlechtického sídla a hospodářského centra až po místo poznamenané válečnými a společenskými otřesy.