Hořické pašijové hry můžete v roce 2026 navštívit 6. června od 20:30 nebo 13. června od 19:30. Představení se odehrává v přírodním amfiteátru na adrese Hořice na Šumavě 202 a trvá přibližně hodinu a půl. Druhý termín doplní koncert Musica Bohemica a komentované putování za hořickými pašijemi.
Tradice, která začala u místních ochotníků
Hořice na Šumavě patří k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1272, o necelé dvě desetiletí později se Hořice staly majetkem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Právě vyšebrodští mniši jsou spojováni s počátky náboženských her v kraji a podle hořické farní kroniky sem přinesli také hru o Kristově utrpení.
Jistě doložená historie pašijových her se ovšem začíná psát až v roce 1816. Tehdy tkadlec Paul Gröllhesl za pomoci místního faráře připravil text o utrpení a smrti Ježíše Krista. První představení se konala v hostinských sálech. Postupně se rozrůstal počet účinkujících, přibývaly kostýmy a původně jednoduchá ochotnická hra získávala podobu skutečné divadelní inscenace.
Sláva, která překročila hranice obce
Velký zlom přišel na konci 19. století. V letech 1892 a 1893 vyrostla podle návrhu profesora Josefa Johanna Ammanna nová divadelní budova. Jejím vzorem byly proslulé pašijové inscenace v bavorském Oberammergau a rakouském Brixleggu. Premiéra se uskutečnila 25. června 1893.
O hry byl mimořádný zájem. Jen během prvních dvou let přišlo podle historických podkladů přibližně 80 tisíc diváků a kapacita hlediště se rozšířila asi na dva tisíce míst. Tehdy se hrálo především německy. Česká verze vznikla v roce 1923 a později se dočkala šesti knižních vydání.
Hořické pašijové hry se objevily také v raných dějinách kinematografie. V roce 1897 sem přijeli američtí filmaři a natočili pašijový snímek. Materiály hořické společnosti jej označují za první hraný film natočený na území dnešní České republiky. Film měl premiéru ve Filadelfii a v následujícím roce také v New Yorku; toto prvenství je však tvrzením pořadatelů.
Přerušení a návrat na scénu
Rozvoj tradice zastavila druhá světová válka. Pašijové hry se krátce vrátily v letech 1947 a 1948, následně je však komunistický režim zakázal. Původní divadelní areál postupně zanikl a s ním se na čas vytratila i výrazná součást kulturního života Hořic.
Obnova začala po roce 1989. Společnost pro obnovu pašijových her vznikla na konci roku 1990 a v roce 1992 se uskutečnila první obnovená představení v českém jazyce. Na jejich přípravě se podíleli autor textu Jindřich Pecka, skladatel Jaroslav Krček a režisér Antonín Bašta.
Ježíšův příběh v šumavské krajině
Dnešní scéna stojí v sousedství někdejšího divadla, ve zalesněném svahu. Hlediště je zastřešené a návštěvníci sledují děj od Ježíšova vstupu do Jeruzaléma přes Poslední večeři, události v Getsemanské zahradě, zatčení a soudy až po křížovou cestu, ukřižování a vzkříšení.
Na inscenaci pracují hlavně amatérští herci z Hořic a okolí. Podle oficiálních materiálů jich vystupuje více než 80. Hudbu složil Jaroslav Krček. Síla představení stojí především na osobním zapojení místních obyvatel, kteří tradici nepředávají jen jako historickou památku, ale sami ji každoročně uvádějí v život.
Hořické pašijové hry jsou součástí mezinárodního společenství pašijových společností Europassion. Hořice udržují kontakty s podobnými soubory v Rakousku, Francii a dalších evropských zemích. V roce 2025 se tradice dočkala také zápisu na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
Co vědět před návštěvou
Hraje se za každého počasí. Amfiteátr je bezbariérově přístupný, na místě je občerstvení i bezplatné parkoviště. Sedí se na lavičkách s opěradlem a bez číslování míst. Vstupné ani další podmínky nejsou v uvedených informacích pevně stanovené a program se může měnit.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou kostela svaté Kateřiny, místního muzea nebo křížové cesty. Hořice na Šumavě zároveň leží v krajině vhodné pro další výlet. Pašijové divadlo najdete na adrese Hořice na Šumavě 202.