Na vrchu nad pravým břehem Otavy leží místo, kde se dá při jednom výletě projít kolem pozůstatků hradiště, středověkého hradu i kostela. Prácheň je zalesněná a její zříceninu dnes tvoří především zbytky opevnění, věží a staveb. K místu se váže také pověst o zlatém pokladu, který má být ukrytý pod hradbami.
Výlet na vrch nad Otavou
Prácheň se nachází asi 1,5 kilometru jihozápadně od Horažďovic. Výrazný vrch dosahuje nadmořské výšky přibližně 512 metrů a leží v katastru Velkých Hydčic; pro pěší výlet jsou přirozeným výchozím místem Horažďovice. Zřícenina je volně přístupná, bez pokladny a klasického návštěvnického okruhu.
Na vrch vede zelená turistická značka z Horažďovic i z Velkých Hydčic. Prácheň je zároveň součástí naučné stezky mezi Velkými Hydčicemi a Práchní. Z Horažďovic lze trasu prodloužit do okruhu přes Malé a Velké Hydčice; zeleně značený místní okruh měří přibližně 11 kilometrů. Cestou se střídá údolí Otavy, les a okolí kostela svatého Klimenta.
Stopy hradiště i gotického hradu
Počátky hradiště na Práchni se kladou pravděpodobně do 10. století. Patřilo do přemyslovské hradské soustavy, která zajišťovala správu, politickou moc i hospodářské fungování území. Prácheň se stala centrem někdejšího Prácheňského kraje a tuto roli si udržela zhruba do poloviny 13. století. Kolem roku 1264 začala její správní význam přebírat jiná centra, především Horažďovice.
Ve 14. století zde vznikal kamenný gotický hrad. Jeho stavba se spojuje s Bavory ze Strakonic a podle některých údajů ji roku 1315 povolil král Jan Lucemburský. Hrad tvořila zástavba při obvodu, mohutné opevnění a několik věží. Z předhradí zůstala část hradby s okrouhlou věží; u vlastního hradu lze najít zbytky staveb při obvodových zdech a čtyři flankovací věže.
V 15. století hrad částečně přestavoval Půta Švihovský z Rýzmberka, jeho úpadek se tím ale nezastavil. Prácheň postupně ztrácela správní i strategický význam a v 16. století už byla pustá. Přibližně v polovině tohoto století skončila její historie jako obývaného sídla. Dnes v terénu vynikají valy a zbytky hradeb, zatímco mezi stromy se místy otevírají pohledy do údolí Otavy.
Kostel svatého Klimenta a pověsti
Asi sto metrů pod zříceninou stojí kostel svatého Klimenta se hřbitovem. Jeho původ sahá ke konci 13. století, dnešní vzhled ovlivnila novogotická úprava z roku 1859. Další opravy proběhly v letech 1938 až 1940. Kostel připomíná, že Prácheň nebyla jen správním a vojenským bodem, ale také duchovním místem.
Podle jedné pověsti se pod hradbami nachází zlato, které lze spatřit pouze na Štědrý den. Poklad má jindy střežit zlatá sova s rubínovýma očima, černý pes s ohnivým pohledem nebo tajemný skřítek. Další vyprávění popisují lidi, kteří se měli na Štědrý den k pokladu prokopávat, ale od dalšího hledání je odradily děsivé nadpřirozené výjevy. Žádný zlatý nález potvrzený není.
S kostelem se pojí také pověst o zvonu, který se propadl do země. Podle vyprávění ho Půta Švihovský nechal naplnit penězi určenými na opravu kostela. Když do něj chudá vdova přidala své poslední groše, vyslovila kletbu a zvon zmizel pod zemí.
Motiv zlata může souviset s Otavou a jejím okolím, které jsou spojovány s rýžováním zlata, zlatorudnými mlýny i někdejším hledáním tohoto kovu. Nejde však o důkaz, že se poklad na Práchni skutečně skrývá. Vrch a jeho okolí jsou zároveň přírodní rezervací o rozloze přibližně 28 hektarů, která chrání přirozené převážně listnaté a teplomilné porosty s květenou typickou pro předhůří Šumavy. Jde také o významnou archeologickou lokalitu, proto není namístě rozebírat zdivo, kopat ani hledat poklad detektorem bez příslušného oprávnění.