V dolní části Hory Svaté Kateřiny můžete sestoupit do Mikulášské štoly a projít si část někdejšího dolu. Trasa měří přibližně 420 metrů a vede kolem dobývek, čeleb i šachty. Jedním z nejzajímavějších míst je komora, v níž bývalo vodní kolo využívané k odčerpávání vody z hlubších částí dolu.
Ruda, která dala městu jméno i obživu
Hora Svaté Kateřiny leží v Ústeckém kraji nedaleko hranice se Saskem. V okolí se od pozdního středověku těžilo především stříbro a měď, ale také olověné rudy. Podle městských materiálů se zde v minulosti rýžovalo i zlato.
Rozvoj osady souvisel s hornictvím. Výraznější růst se pojí s působením Lorenze Glatze z Altenhorfu, který získal zdejší panství roku 1473. Později vzniklo oddělené horní dílo Kupferhall a 2. února 1528 povýšil Ferdinand I. městečko na město a udělil mu privilegia. Kolem dolů se tak vytvořilo zázemí pro horníky, řemeslníky i obchodníky.
Vodu přiváděli od Nové Vsi
Městský důl Mikuláš sledoval stejnojmennou rudní žílu od povrchu na Městském vrchu do hlubších poloh. Tvořily ho štoly i hlubinné horizonty a žíla pokračovala pod úroveň nejnižší Mikulášské štoly. V místním masivu se podle města nacházelo celkem 64 štol, z nichž 14 mělo vlastní jméno. Některá díla byla propojená, jiná jsou dnes zavalená nebo nepřístupná.
Vodu potřebovali horníci nejen jako překážku, kterou bylo nutné odvádět, ale také jako zdroj energie. K vodnímu kolu v důlní komoře vedl náhon od Nové Vsi v Horách. Kolo pohánělo čerpání vody a ta pak měla pokračovat k pile. V Krušných horách pomáhala hlubinné těžbě rozsáhlá soustava náhonů, kanálů, rybníků, nádrží a odvodňovacích štol.
Od útlumu k turistické trase
Výraznější období rozmachu hornictví začalo podle městské historie roku 1713. V 16. a 17. století měla zdejší měď význam i na širším trhu, protože jí jinde v Krušnohoří bylo méně. Výtěžnost postupně klesala a po šedesátých letech 18. století těžba rychle slábla. Roku 1786 byla zastavena a v roce 1808 stát revír uzavřel.
O návrat k těžbě se později pokusila společnost Frisch Glück, založená roku 1835. Průzkum v letech 1900 až 1904 prováděla také Mostecká uhelná společnost, trvalé obnovení těžby však nepřišlo. Štola byla v letech 1936 až 1938 obnovena a zpřístupněna jako prohlídková trasa. V roce 1936 zde bylo otevřeno hornické muzeum a za druhé světové války sloužilo podzemí jako protiletecký kryt.
V okolních horninách se vyskytují například křemen, fluorit, galenit, chalkopyrit, malachit, sfalerit a tetraedrit. Některé z těchto minerálů souvisely s obsahem stříbra v rudě. Na návštěvu štoly navazuje Stříbrná stezka, kterou město vybudovalo v roce 2022. Začíná na náměstí Pionýrů, vede kolem kapličky Ecce Homo podél hraničního potoka Svídnice a končí u informačního centra u dolu. Jejích patnáct tabulí se věnuje hornictví, vodnímu hospodářství, mineralogii, hutnictví i zaniklým osadám.
Návštěva štoly
Pravidelné prohlídky se konají především o víkendech a svátcích. Návštěvu ve všední den nebo pro větší skupinu je třeba domluvit předem, přičemž provoz se může měnit podle sezony. Do podzemí se hodí teplejší oblečení a nepromokavá obuv.
S Mikulášskou štolou se někdy spojuje pátrání po nacisty uloupené Jantarové komnatě. V 90. letech zde skutečně působili hledači pokladů, nález komnaty ani konkrétního ukrytého pokladu ale doložen není.