Věž s cibulovitou střechou je jedním z orientačních bodů Hory Svaté Kateřiny. Kostel na Růžovém vrchu stojí na místě, kde se bohoslužby konaly už ve středověku. První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1450; tehdy šlo ještě o dřevěnou stavbu.
Renesanční základ, barokní podoba
Zděný kostel vznikl v letech 1611–1612. Jeho rané období připomíná zvon z roku 1616, který se dochoval ve věži. Odlita jsou na něm jména faráře Webera a důlního mistra Jiřího Sattlera. Zvon tak odkazuje i k době, kdy byl život města úzce spjatý s hornictvím.
V letech 1783–1786 prošel kostel barokní přestavbou, jejíž významnou etapou byl rok 1785. Tehdy získal pozdně barokní výraz, který má dodnes, včetně mohutné hranolové věže před západním průčelím. Střízlivé fasády členěné mimo jiné opěráky odpovídají horskému prostředí.
Pieta a další památky v okolí
Před kostelem stojí pískovcová Pieta z roku 1729. Zobrazuje Pannu Marii s tělem Krista, na soklu je vytesán také svatý Josef s Ježíškem. Socha je chráněnou památkou a patří k areálu kostela; prohlédnout si ji lze i tehdy, když je interiér zavřený.
Napříč od kostela se nachází fara z roku 1860. V širším okolí stojí také barokní morový sloup se sochou Immaculaty z roku 1714. Tyto stavby spolu s kostelem tvoří malé sakrální centrum města, které lze zahrnout do procházky historickým jádrem nebo spojit s dalšími turistickými trasami v okolí Hory Svaté Kateřiny.
Interiér a přístup
Kostel je orientovaná jednolodní stavba s obdélnou lodí a trojbokým presbytářem. Po obou stranách presbytáře jsou sakristie, západní část dominuje věž. V interiéru se dochovaly varhany z roku 1849 a nástropní malby, jejichž autorem měl být místní rodák Josef Fux.
Kostel je filiální a spadá pod farnost Horní Jiřetín. Není bezbariérově přístupný a pravidelná otevírací doba se neuvádí; zpřístupnění interiéru nemusí být pravidelné. Možnosti prohlídky lze předem zjistit u farnosti nebo města.