Od železniční zastávky Třísov vede cesta do krajiny, kde jsou v terénu stále patrné obrysy keltského města. Oppidum vzniklo na ostrohu nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka. Strmé svahy poskytovaly přirozenou ochranu a přístupnější místa doplňovalo opevnění.
Rozsáhlé sídlo na ostrohu
Třísovské oppidum se začalo rozvíjet ve 2. století př. n. l. V největším rozsahu mělo přibližně 26 hektarů a osídlené zůstalo ještě v první polovině 1. století př. n. l. To z něj činí důležitý doklad pozdního vývoje keltského osídlení v jižních Čechách, protože některá další oppida v Čechách už v té době zanikala.
Uvnitř opevnění se nacházelo několik částí, mezi nimi dvě akropole – severozápadní a jihozápadní. Mohly mít mocenskou, společenskou či náboženskou roli. Na temeni severní akropole archeologové rozpoznali podle kůlových jam půdorys osmiúhelníkové stavby. Vykládají ji jako možnou svatyni, její funkce však není jistá.
Valy, příkopy a důmyslné brány
Nejlépe jsou dnes čitelné zbytky opevnění. Na západní straně se zachovaly dvě linie valů a příkopů. Vnitřní val měl u paty asi sedm metrů a původně dosahoval výšky přibližně čtyř až pěti metrů. Jeho konstrukci tvořila kamenná čelní zeď doplněná dřevěnou konstrukcí.
Mezi opevňovacími liniemi byly příčné valy a příkopy, které komplikovaly přímý postup dovnitř. Příchozí kontrolovaly také dvě klešťovité brány. Jejich křídla se stáčela dovnitř a vytvářela úzký průchod, kde bylo možné příchozí lépe sledovat a bránit vstupu.
Řemesla a obchodní kontakty
Archeologické nálezy ukazují, že Třísov nebyl jen útočištěm za hradbami. Ve vnitřním prostoru stály obytné stavby i zahloubené chaty, nechyběly zásobní jámy a dílny. Na akropolích se zpracovával bronz a vyráběly železné i bronzové předměty. Doloženo je také sléváčství, sklářství a ražba mincí.
Obyvatelé využívali suroviny z širšího okolí, například železnou rudu, zlato a grafit. Ten se přidával do tuhové keramiky, typického dokladu keltské výroby. Nálezy barevného skla souvisejí s výrobou nebo zpracováním ozdob, jako byly náramky a korále.
Oppidum leželo na vltavské obchodní trase mezi Podunajím a Bavorskem. Importované a luxusní předměty proto dokládají jeho zapojení do dálkových kontaktů. Obyvatelé jsou spojováni především s keltským prostředím Bójů. Pro Třísov se někdy navrhují názvy Magdunum nebo Abilunon, žádný z nich ale není bezpečně doloženým jménem oppida.
Stezka přes oppidum až k Dívčímu Kameni
Systematický archeologický výzkum začal před druhou světovou válkou a v letech 1954 až 1983 na něj výrazně navázal Jiří Břeň z Národního muzea. Lokalita je nemovitou kulturní památkou i archeologickou památkovou rezervací. Návštěvníky tu nečeká muzeum s vitrínami: příběh místa se skládá především z terénních pozůstatků valů, příkopů, bran a upravených ploch.
Oppidem prochází naučná stezka Třísov–Dívčí Kámen–Holubov. Měří přibližně pět kilometrů a má 14 informačních zastavení. Spojuje oppidum se zříceninou hradu Dívčí Kámen, údolím Křemžského potoka a přírodní rezervací Holubovské hadce. Začít lze u železniční zastávky Třísov; lokalitou vede také červená turistická značka. Trasa vede přírodním terénem bez běžné návštěvnické infrastruktury, takže se hodí pevná obuv.