Na Padoušku se dá vyrazit z obce Hluboké v okrese Žďár nad Sázavou. Vyhlídka leží mimo hlavní trasy Vírské stezky a vede k ní zhruba dva kilometry dlouhá lesní cesta. Nejde o okruh, takže se stejnou cestou vrátíte zpět.
Cíl leží nad skalním útvarem, který se označuje jako skalní převis nebo jeskyně Padouška. Z místa je vidět vodní hladina i zalesněné svahy údolí. Nenajdete tu velké turistické zázemí; hlavním důvodem k zastavení je klid krajiny a vědomí, že pod přehradou bývalo někdejší sídlo.
Údolí, které zakryla přehrada
Chudobín je písemně doložen nejméně od roku 1384. Ležel v údolí Svratky a lidé se tu živili zemědělstvím i prací spojenou s vodou a místními provozy. V okolí bývaly mlýny a pily, v dřívější době také hamry.
Při sčítání v roce 1950 měl Chudobín 22 domů a 143 obyvatel. V letech 1850 až 1910 byl osadou Dalečína, později se stal samostatnou obcí. Jeho konec souvisel s výstavbou Vírské přehrady, která začala v roce 1947. Nádrž měla regulovat průtok Svratky, pomáhat chránit před povodněmi a využívat vodu k výrobě energie. Dnes slouží také jako zdroj vody.
Chudobín byl zrušen jako obec v roce 1957 a při napouštění nádrže v druhé polovině 50. let zanikl. Zatopená oblast zasáhla i další místa v okolí, mimo jiné část Korouhvice. Když hladina výrazně klesne, mohou se někdy ukázat části původního řečiště Svratky nebo jiné stopy zdejší krajiny. Při každé návštěvě se s nimi ale setkat nedá.
Pověst a borovice nad zatopenou obcí
S Padouškou se pojí místní vyprávění o tom, že se ve skalním úkrytu za třicetileté války schovávali obyvatelé Chudobína před švédskými vojsky. Jde o součást místní paměti, nikoli o událost historicky doloženou v dostupných odborných pramenech.
Zaniklou obec připomíná také Chudobínská borovice na skalním ostrohu nad zatopeným sídlem. V roce 2020 získala titul Evropský strom roku. Příběh Chudobína tak v krajině zůstává přítomný nejen v názvech a vzpomínkách, ale i v tomto výrazném stromu.
Co čekat na trase
Cesta k Padoušce vede lesním terénem a u skalního převisu je potřeba dbát na bezpečnost. K okrajům skal se nepřibližujte. Vyhlídka nemusí být v terénu výrazně označená, proto se hodí mít trasu připravenou v mapě.
Vírská přehrada je vodárenskou nádrží, takže výlet neznamená možnost koupání ani běžný přístup k vodě. Vstup k jejímu břehu podléhá přísným omezením; držte se přístupové cesty a respektujte ochranu přírody.