Na břehu Hněvkovické nádrže dnes najdete klidné místo vhodné pro výlet pěšky i na kole. Purkarec, místní část Hluboké nad Vltavou, však býval důležitým střediskem voroplavby. V tamní Síni voroplavby si můžete prohlédnout, jak vypadala práce lidí, kteří po Vltavě dopravovali dřevo z vnitrozemských lesů do měst.
Malá expozice s příběhem celého regionu
Muzeum provozuje spolek Vltavan Purkarec. Ten vznikl v roce 1902 jako podpůrné sdružení plavců, rybářů a pobřežních. Jeho členové si navzájem pomáhali v obtížných životních situacích a podporu poskytovali také svým rodinám.
Po zániku voroplavby se Vltavan zaměřil na uchování paměti o plavení dřeva a o životě v Povltaví před proměnou, kterou přinesla výstavba vltavské přehradní kaskády. První Síň tradic jihočeské voroplavby vznikla z iniciativy místních a otevřela se v roce 1977 při příležitosti 75. výročí založení spolku. K jejím důležitým tvůrcům patřil František Vondrášek. Zaznamenal postupy používané při sestavování vorů a pramenů a připravil také první exponáty.
Od roku 1995 sídlí muzeum v domě s číslem 86. Nové prostory umožnily expozici rozšířit o panely věnované dalším vltavanským spolkům, mimo jiné v Praze, Davli a Štěchovicích.
Co obnášelo plavení dřeva
Expozice přibližuje voroplavbu prostřednictvím dobových předmětů, fotografií a dalších materiálů. Návštěvník si díky nim může udělat představu o tom, jak se kmeny připravovaly, jak se spojovaly do vorů a jak z nich vznikal vorový pramen schopný bezpečně pokračovat po řece.
Taková práce vyžadovala sehraný tým. Plavci museli ovládat nejen zacházení se dřevem, ale také místní podmínky na řece. Znali proud, jezy i úseky, kde mohla plavba představovat nebezpečí. Voroplavba proto nebyla pouze způsobem přepravy materiálu, ale náročným řemeslem založeným na zkušenosti a přesné spolupráci.
Předměty v Síni voroplavby připomínají také každodennost lidí, jejichž živobytí bylo s Vltavou spojené. V Purkarci se plavení dříví po generace doplňovalo s prací v lesích a zemědělstvím.
Řeka jako obchodní cesta už ve středověku
Voroplavba má v českých zemích dlouhou historii. Její význam na Vltavě dokládá privilegium Jana Lucemburského z roku 1316. Karel IV. pak v roce 1366 upravil fungování vorových propustí v jezech i poplatky za dříví přepravované po vodě. Z těchto dokumentů je patrné, že nešlo o okrajovou činnost, ale o důležitou součást hospodářství měst a panství.
Purkarec býval centrem plaveckého obvodu, do něhož patřily také Hluboká, Poněšice a Jaroslavice. Tradiční způsob dopravy postupně ukončila modernizace vodní cesty a hlavně výstavba přehradní kaskády. Ta změnila proudění Vltavy, její překážky i celkovou podobu. Podle spolku Vltavan projel po řece poslední vorový pramen 12. září 1960.
Vorařská tradice nezmizela
Purkarec zůstal s vorařstvím spojený i po konci praktické plavby. V roce 2012 získal jako první obec v České republice titul Mezinárodní vorařská obec. O čtyři roky později byl spolek Vltavan Purkarec zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje.
Síň voroplavby se hodí jako zastávka při výletu v okolí Hněvkovické nádrže. Nedaleko leží přístaviště Purkarec, kostel svatého Jiří a zřícenina Karlova hrádku. Z Hluboké nad Vltavou vede do Purkarce cyklotrasa, takže se sem dá dorazit na kole i během pěšího putování podél Vltavy.
Muzeum na adrese Purkarec 86 bývá podle údajů spolku otevřené v sezoně od dubna do října, zpravidla každý den. Aktuální otevírací dobu a vstupné je před cestou potřeba ověřit přímo u Vltavanu; větší skupiny se mohou předem domluvit. Expozice je malá, její návštěva proto nezabere mnoho času, ale názorně ukazuje, jak výrazně kdysi řeka ovlivňovala život v celém regionu.