Od Hejnic vede cesta do roklí, kde se voda prodírá mezi balvany a skalními stupni. Nejvýraznější část Velkého Štolpichu, kterému se říká také Černý Štolpich, překonává celkem zhruba třicetimetrové převýšení. Nejde o jediný vysoký vodopád, ale o soustavu menších pádů, kaskád a peřejí, která se mění podle deště a množství vody v potoce.
Dvě rokle, dva různé výlety
Velký Štolpich protéká roklí mezi Ořešníkem a skalní vyhlídkou Krásná Máří. Prudké svahy, žulové balvany, kořeny a mokré kameny tu utvářejí drsné prostředí, přesto údolím vede značená turistická cesta. U vodopádu se potok ztrácí v tmavých zářezech mezi skalami.
Klidnější putování nabízí Malý Štolpich, známý také jako Bílý Štolpich. Modře značená trasa z Ferdinandova vede jeho údolím kolem menších vodopádů a kaskád. Krajina se tu odhaluje postupně: podél toku se střídají balvanité svahy a bukový les. Teprve po spojení obou toků se voda nazývá Sloupský potok.
Trasy z Hejnic a Ferdinandova
Výchozím místem pro cestu k Velkému Štolpichu mohou být Hejnice. Zelená značka vede k rozcestí Pod vodopády, odkud se pokračuje po žluté údolím Černého Štolpichu. K Malému Štolpichu míří z Ferdinandova modrá trasa směrem k rozcestí Malý Štolpich – vodopád.
Obě údolí lze propojit do delšího okruhu. Jedna z možností vede z Hejnic přes Velký Štolpich na hřeben, pokračuje kolem Krásné Máří a sestupuje k Malému Štolpichu. Trasa měří přibližně 15 kilometrů, její délka se ale odvíjí od zvolené cesty a místa, odkud vyrazíte.
Do oblasti se dá zamířit také od Čihadel a bývalých Tetřevích bud po hřebenových cestách. Výlet lze spojit s návštěvou vyhlídky Krásná Máří, odkud je za dobré viditelnosti vidět směrem k Hejnicím a do Frýdlantska. Historická Štolpišská silnice připomíná, že údolím dříve neprocházeli pouze turisté, ale sloužilo také dopravě.
Bučiny, žula a místní příběhy
Štolpichské rokle leží v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Chráněné území tvoří přirozené bukové lesy, skalní útvary, balvanité svahy i rokle s vodopády. V roce 2022 byly Jizerskohorské bučiny zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO jako součást evropské lokality Dlouhověké bukové lesy a pralesy.
Název Velký Štolpich se podle výkladu Lesů České republiky váže k někdejší těžbě zlata a dalších drahých kovů ve štolách. S roklí se pojí také vyprávění, že její scenérie mohla inspirovat Carla Mariu von Webera při pobytu v nedalekých Lázních Libverda k opeře Čarostřelec. Tato souvislost je tradovaná, nikoli jednoznačně doložená.
Skalnatým terénem pěšky
Rokle nejsou vhodné pro kočárky a některé úseky ani pro jízdní kola. Prudké svahy, skály, mokré kameny a kořeny mohou být po dešti kluzké, proto je třeba počítat s náročnějším terénem. Bezpečnější je zůstávat na značených cestách, nepřibližovat se k nestabilním okrajům skal a respektovat pravidla rezervace. Před cestou je užitečné zjistit stav značení, lávek a průchodnost tras.
Po vydatných srážkách bývají vodopády nejvýraznější, zatímco za sucha vynikne spíše tvar skal a drobné kaskády. Voda, les i světlo tak mění podobu roklí podle aktuálních podmínek.