Pod Otovským vrchem, v lesích u Hazlova, leží pozůstatky osady, kterou postupně pohltila vegetace. Při průzkumu lze narazit na kameny ze zdiva, sklepy a staré cesty. Jednou z nejvýraznějších stop je studánka u prameniště Vonšovského potoka.
Otov není upraveným výletním cílem s informačními tabulemi. Nachází se v lesnaté krajině přírodního parku Halštrov a k jeho pozůstatkům nevede značená turistická trasa. Návštěva tak znamená samostatné hledání stop v terénu.
Od zemědělství až po kámen pro Cheb
Někdejší osada, v německých pramenech označovaná jako Ottengrün, stávala pod Otovským vrchem. Na konci 19. století v ní žilo 78 lidí ve 13 domech. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, práci nabízel také lom v okolí. Vytěžený kámen se využíval i mimo Otov a dodával se například do Chebu.
Skromné zbytky v lese připomínají hlavně každodenní zázemí někdejších obyvatel. Vedle základů a sklepů se dochovaly také stopy cest, které spojovaly domy s okolní krajinou.
Osada, kterou pohltil les
Po druhé světové válce byla německy mluvící část obyvatelstva odsunuta a Otov se nepodařilo plně dosídlit. Místo nezaniklo v jediném okamžiku: domy postupně chátraly, měnily se v ruiny a jejich zbytky zakryla vegetace. Jako poslední dochovaná stavba v prostoru bývalé osady se uvádí jeden rekreační objekt. Přesné datum zániku není jednotně doloženo.
Otov byl po správních změnách spojen se Skalkou, která se v roce 1960 stala součástí Hazlova. Dnes je Otov administrativně součástí Hazlova, zároveň jde o samostatné katastrální území. Není to tedy samostatná obec ani živá vesnice.
Studánka jako stopa někdejšího života
Pramen je dnes jedním z nejčitelnějších pozůstatků někdejšího osídlení. Voda byla nezbytná pro život i hospodářství, a studna nebo upravený pramen mohl sloužit obyvatelům osady. Vzhled studánky ale nepotvrzuje, že je voda pitná: aktuální laboratorní rozbor není k dispozici. Je proto třeba ji vnímat jako přírodní a historický prvek, ne jako ověřený zdroj pitné vody.
Terén bez značené trasy
Přírodní park Halštrov byl vyhlášen v roce 1984 a rozkládá se na přibližně 4 300 hektarech v Ašském výběžku. K Otovu ani studánce nevede značená turistická cesta, proto se při orientaci hodí aktuální mapa. Jako vodítko může posloužit Otovský vrch, jehož nadmořská výška se uvádí kolem 607 metrů. Průchodnost lesních cest se může měnit a konkrétní trasa závisí na zvoleném výchozím místě i podmínkách v terénu.
Při pohybu v okolí je třeba respektovat lesní hospodaření, vlastnické poměry a případné zákazy vjezdu. Zarostlé sklepy a zdivo mohou být nestabilní, proto není bezpečné vstupovat do nebezpečných konstrukcí.