Výprava začne v 10:10 u vlakového nádraží v Hazlově a povede krajinou, v níž se potkávají pozůstatky těžby, zajímavé horniny i příběhy spojené s minulými návštěvníky. Cílem bude mokřinský lom, někdy označovaný jako lom „za školou“. Na trase čeká výklad o geologii, minerálech, přírodě a historii Ašska.
Skály z výrazné křemenné žíly
Jedním z nejvýraznějších míst budou Goethovy skalky. Jejich bizarní tvary vytvořila přibližně 400 metrů dlouhá křemenná žíla, která může být místy až 15 metrů mocná. Jde o součást známého českého křemenného valu, jenž u Hazlova proráží dvojslídné žuly smrčinského masivu.
Křemen se tu v minulosti nejen obdivoval, ale také těžil. Největší lom pod Goethovým vrchem fungoval přibližně do 60. let 20. století. S místem jsou spojovány návštěvy Johanna Wolfganga Goetha, básníka a přírodovědce, nedaleko se nachází také Goethův kámen s pamětní deskou.
Goethova skalka je chráněným územím, takže její prohlídka patří k místům, kde je třeba horniny nepoškozovat a nic neodnášet.
Minerál pojmenovaný podle Chebu
Trasa zavede také k lokalitě U Cihelny. Ta je známá výskytem vesuvianu, jehož paprsčitě uspořádaná hnědá odrůda se nazývá egeran. Jméno připomíná německý název Chebu – Eger. Hazlovský egeran představuje významný mineralogický fenomén regionu a lokalita je chráněna jako přírodní památka.
Výprava tak nebude zaměřená jen na hledání zajímavě vypadajících kamenů. Výklad ukáže, co mohou minerály vypovědět o prostředí, v němž vznikaly, i jak se v krajině promítly někdejší geologické procesy a lidská činnost. Pozornost se může obrátit také k lišejníkům, tvaru terénu a dalším stopám, podle nichž lze krajinu lépe číst.
Lom jako geologická i lidská kronika
Historický lom u Mokřin nabídne jiný typ zážitku. Přestože bývá někdy popisován jako žulový, podle regionálních geologických podkladů jej tvoří ortorula. Tato hornina vznikla přeměnou původních žul. Podobné minerální složení proto neznamená stejný původ ani stejnou strukturu horniny.
Do stěn lomu se navíc zapsali lidé, kteří sem přicházeli v minulosti. Dochovaly se zde rytiny a monogramy návštěvníků, přičemž nejstarší uváděné nápisy pocházejí z roku 1865. Skalní stěny tak vedle geologického příběhu uchovávají i svědectví stará více než 150 let.
Co čekat na trase
Trasa měří zhruba 11 kilometrů, podle skutečného vedení může být o něco delší. Součástí programu má být také společné vaření čaje nebo kávy a prostor pro vlastní pozorování a poznámky. Vycházka povede i mimo značené cesty, náročnějším terénem a přes skalní útvary, proto není vhodná pro kočárky ani pro lidi se zhoršenou pohyblivostí.
Na cestu se hodí pevná turistická obuv, oblečení ve více vrstvách, svačina a dostatek pití. Praktickými pomůckami mohou být hrnek, lupa, tužka, fotoaparát nebo nabitý telefon. K případnému bezpečnému uložení nálezů lze využít papírový sáček či noviny, v chráněných lokalitách je však nutné dodržovat pravidla ochrany přírody a nejlépe horniny pouze pozorovat a fotografovat.
Vycházka se má konat za každého počasí a účastníci se po trase pohybují na vlastní nebezpečí. Před cestou je proto třeba počítat s tím, že se u budoucí akce může změnit čas, průběh trasy nebo podmínky konání.