Od Havlíčkovy Borové se k Ranským jezírkům dostanete po červené turistické značce kolem Cihelny a Podhorského rybníka. Rezervace leží zhruba tři kilometry severovýchodně od městyse, v lesnaté krajině CHKO Žďárské vrchy. Nečekejte tu jen několik klidných vodních ploch: prohlubně a vyvýšeniny v terénu vyprávějí také o někdejší těžbě železné rudy.
Jezírka v krajině po těžbě
Ruda se v okolí dobývala už ve středověku a těžba pokračovala výrazněji také v 18. století. V krajině po ní zůstaly prohlubně a navršené haldy. Některé sníženiny se zaplnily vodou a proměnily se v jezírka, jejichž břehy postupně zarostly mokřadními a rašelinnými rostlinami.
Reliéf rezervace tedy nevznikl pouze působením přírodních sil. Dnešní lesní mokřad je výsledkem soužití starých zásahů člověka a přírody, která si vytěžené území postupně přetvořila. Jezírka je možné vnímat jako součást celku, v němž se střídají zatopené prohlubně, haldy a vlhké okraje.
Mokřadní rostliny i obyvatelé lesa
Vázanost na vodu a vlhkou půdu se odráží v místním rostlinstvu. Roste tu například bublinatka menší, zevar nejmenší, leknín bělostný a rosnatka okrouhlolistá. K dalším zaznamenaným druhům patří tolije bahenní a prstnatec Fuchsův. Jejich pozorování není samozřejmostí při každé procházce; záleží na roční době i podmínkách na konkrétním místě.
Jezírka jsou rozmnožištěm čolka horského, skokana hnědého a ropuchy obecné. Okolní les poskytuje prostředí také ptákům: hnízdí zde sluka lesní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, datel černý i lelek lesní. Rezervaci tak tvoří propojení vodních ploch, mokřadů a lesa, nikoli jen samotné břehy jezírek.
V porostu převažují smrky, mezi další zastoupené dřeviny patří buky, borovice, javory a břízy. Rozmanitost lokality se proto rozprostírá od mokrých okrajů až do okolního lesa.
Chráněné území ve Žďárských vrších
Ranská jezírka leží v nadmořské výšce přibližně 630 až 645 metrů a zasahují do katastrů Havlíčkovy Borové a Starého Ranska. Přírodní rezervací jsou od 4. října 1990 a její rozloha podle aktuální evidence činí necelých 30 hektarů. Území je také součástí evropsky významné oblasti, která chrání mimo jiné vodní prostředí s vegetací parožnatek i přirozená dystrofní jezera a tůně.
Procházka nemusí vést podél každého jezírka ani být dlouhou túrou. Zajímavé je všímat si, jak se v terénu střídají navršené haldy se zatopenými sníženinami a jak na ně navazují mokřadní okraje. Protože jde o přírodní rezervaci v chráněné krajinné oblasti, návštěvníci by se měli držet značených cest a nerušit mokřadní stanoviště ani jejich obyvatele.