Vyrazit můžete například od kina Radost v Alšově ulici a pokračovat po Hlavní třídě směrem ke Kulturnímu domu Petra Bezruče. Cesta vede podél 119 pyramidálních habrů, které lemují hlavní havířovský bulvár. Pravidelná řada stromů tu není jen zeleným doplňkem: pomáhá číst prostor ulice a propojuje ho s okolní architekturou Sorely.
Stromořadí si získalo pozornost také v anketě Alej roku 2024. Havířovská alej obdržela 701 hlasů, stala se vítězem Moravskoslezského kraje a v celostátním pořadí skončila druhá. Výsledky byly zveřejněny v únoru 2025.
Čtyři roky obnovy
Dnešní podobu aleje město připravovalo od roku 2008. Původní lípy postupně nahradily habry, které měly lépe snášet prostředí frekventované městské komunikace. Volba souvisela se znečištěním, zhutněnou půdou i zimním solením, ale také s tím, že habry nevyžadují mimořádně náročnou údržbu.
Nové stromy nebyly vysazeny najednou. Několik let předtím rostly v zásobních školkách, což umožnilo zachovat jejich jednotnější vzhled a podobné stáří. Samotná výsadba trvala přibližně čtyři roky. Výsledkem je pravidelné stromořadí, které vede pohled podél Hlavní třídy a dává jejímu dlouhému prostoru zřetelný řád.
Habr má navíc v této části Havířova své místo i z historického hlediska. Při budování nejstaršího městského středu se mezi tradiční domácí dřeviny řadily vedle habrů také lípy, javory, duby, jasany a břízy. Současná výsadba tak navazuje na původní koncepci městské zeleně.
Proč si všimnout Sorely
Havířov vznikal po druhé světové válce na takzvané zelené louce. Jeho nejstarší střed se budoval v 50. letech 20. století a uplatnila se v něm architektura socialistického realismu. Pro tento urbanistický a architektonický celek se používá označení Sorela.
Obytné domy jsou uspořádané do polouzavřených bloků, mezi nimiž se objevují vnitrobloky a zelené pásy. Hlavní třída tvoří hlavní komunikační osu celé části. Habry její směr zdůrazňují, současně ale zmírňují strohost široké ulice a vytvářejí měkčí přechod mezi dopravou a fasádami domů.
Při pomalé procházce stojí za to sledovat také architektonické detaily. Na domech se objevují výrazné římsy, štíty, čučky a sgrafita. Stromy a budovy zde nepůsobí jako dvě oddělené vrstvy města, ale jako součást jediné promyšlené kompozice.
Od kina Radost k domu Petra Bezruče
Kino Radost patří k typickým stavbám havířovské Sorely. Nachází se v Alšově ulici, pracuje s prvky jihočeské renesance a je kulturní památkou. Objekt má také významné místo v dějinách města: 18. prosince 1955 se v něm předávaly základní listina Havířova a městské insignie.
Po Hlavní třídě lze pokračovat ke Kulturnímu domu Petra Bezruče na adrese Hlavní třída 31. Budova byla zkolaudována v roce 1961 a rovněž náleží do zóny Sorela. V jejím okolí je dobře patrné propojení veřejných staveb, obytných bloků, ulice a zeleně, které je pro tuto část Havířova typické.
Městská alej v každém ročním období
Habrová alej je volně přístupná a její návštěva nevyžaduje zvláštní plánování. Nejlépe ji lze projít pomalejším tempem, při němž se střídá pohled do korun stromů s prohlížením domovních detailů. Atmosféra se mění podle roční doby, základní uspořádání Hlavní třídy však zůstává čitelné.
Proměna původních lip v současné habrové stromořadí připomíná vývoj celého místa. Na Hlavní třídě se dodnes potkává poválečné plánování nového města, architektura Sorely a výsadba, která tomuto prostoru dává jeho zelenou osu.