Zámek Jemčina leží v místní části obce Hatín na Jindřichohradecku, mezi Jindřichovým Hradcem, Novosedly nad Nežárkou a řekou Nežárkou. Návštěvu památky lze spojit s procházkou lesy a někdejší oborou, které tvořily zázemí zdejšího loveckého panství. Nejvýraznějším místem areálu je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Její interiér se zdobnými freskami dosahuje výšky přibližně devatenácti metrů.
Nejdřív koně, potom lovecký zámek
Počátky Jemčiny souvisejí s chovem koní a hospodařením šlechty. Na místě dnešního sídla měl být hřebčinec, který podle staršího turistického podkladu založil Jan Jáchym Slavata roku 1673. Když slavatský rod vymřel, panství připadlo Černínům.
Lovecký zámeček vznikal postupně v polovině 18. století. Práce pokračovaly v několika etapách: výrazné stavební úpravy se odehrály v 50. letech, další v letech 1757 až 1759 a 1767 až 1769. Výsledkem je pozdně barokní trojkřídlá stavba s čestným dvorem. Sloužila šlechtě k pobytu, zároveň však poskytovala zázemí loveckému provozu.
Sídlo černínských honů
Jemčina se stala místem parforsních honů, při kterých byli potřeba koně, psi i početný personál. K zámeckému areálu proto patřily konírna s jízdárnou, obora a cesty uzpůsobené štvanicím. Kolem roku 1790 nechal Jan Rudolf Černín upravit zámek, park i oboru tak, aby se zde tyto lovecké slavnosti mohly konat.
Po požáru jindřichohradeckého zámku v roce 1773 nabyla Jemčina na významu jako místo pobytu Černínů. Souvislost mezi oběma sídly připomíná i vybavení spojené s Jemčinou, které lze spatřit na prohlídkové trase zámku v Jindřichově Hradci.
Kaple uprostřed zámeckého areálu
Kapli zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému postavili v letech 1767 až 1769. V době baroka se světcův kult rychle šířil českými zeměmi a kaple dodala loveckému sídlu také duchovní a reprezentativní rozměr. Fresková výzdoba patří k nejpůsobivějším prvkům interiéru.
Po dlouhém období chátrání prošla kaple obnovou a v roce 2004 byla znovu vysvěcena. Její osud spolu s proměnami zámku ukazuje, jak se někdejší šlechtické sídlo měnilo v průběhu dalších staletí.
Od vichřice k vojenskému využití
Lesy, park a obora nebyly jen kulisou honů. Aleje a otevřené průhledy tvořily promyšlenou součást krajiny kolem zámku. Silná vichřice v roce 1822 porosty vážně poškodila. Následné lesnické hospodaření postupně změnilo jejich složení: převládl smrk, zatímco na písčitých místech se rozšířila borovice.
Po pozemkové reformě převzal stát zámek i okolní majetek, a to v roce 1923. Ve druhé polovině 20. století využívala areál Československá lidová armáda; Jemčina sloužila také jako vojenský objekt a raketová základna. Po odchodu armády zámek chátral. Noví majitelé zahájili rekonstrukci na začátku 21. století a po jejím dokončení byl objekt v roce 2003 znovu zpřístupněn.
Lesní cesty a okolí Nežárky
V okolí Jemčiny vedou lesní cesty a jsou zde možnosti pro cykloturistiku. Krajina navazuje také na vodácké trasy na Nežárce a Nové řece. Při pohybu mimo zámecký areál lze lépe vnímat, jak byly zdejší lesy a obora propojené s někdejším loveckým hospodařením.
Zámek stojí na adrese Jemčina 1, 377 01 Jindřichův Hradec. Nejde o státní objekt ve správě Národního památkového ústavu a návštěvní režim se může měnit; možnosti prohlídek a vstupu do interiérů je proto potřeba zjistit u provozovatele.