V kostele svatého Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic stojí oltář, který se od obvyklého vybavení kostelů výrazně liší. Sklářská výtvarnice Vladimíra Tesařová vytvořila celý oltářní komplex ze skla: měří přibližně pět metrů na šířku a tři a půl metru na výšku, váží kolem sedmi tun. Materiál tu není jen ozdobou, ale utváří podobu výjevu i práci se světlem.
Oltář ze skla a světců
Střed oltáře zachycuje Kristovu oběť na kříži, po stranách jsou postavy světců spojených se svatým Vintířem i evropskou křesťanskou tradicí. V reliéfu se objevují svatý Štěpán, blahoslavená Gisela, svatý Gothard, svatý Jan Nepomucký, svatá Anežka Česká, svatý Václav, Cyril a Metoděj i svatý Wolfgang.
Podoba díla odkazuje k době, kdy Šumava nebyla odděleným koutem světa. Kraj protínaly obchodní cesty mezi Čechami a Bavorskem a zdejší poutní místa spojovaly s dalšími částmi Evropy také duchovní vazby. Současné sklářské zpracování na tyto souvislosti navazuje vlastním výtvarným jazykem.
Od pramene k poutní tradici
Dobrá Voda leží přibližně 875 až 890 metrů nad mořem. Dříve se osada jmenovala Březnice, podle nedalekého vrchu Březník. Místní tradice spojuje její dějiny s poustevníkem Vintířem, německy Günterem, který zde měl působit kolem roku 1040.
Poutní místo připomíná také pramen u kapličky nedaleko kostela. Historické popisy uvádějí, že voda byla slabě mineralizovaná a železitá. Lidé jí připisovali léčivé účinky a využívali ji k lázeňským účelům po více než dvě stě let. První vodoléčebný lázeňský dům tu měl vzniknout už v roce 1675.
Kostel svatého Vintíře byl postaven v roce 1754 a barokní přestavbou prošel roku 1777. Zásadní zlom přišel po vzniku vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda v roce 1952. Osada byla znovu vysídlena, okolní domy chátraly a poškození se nevyhnul ani kostel. Později se dočkal obnovy a v roce 1995 byl znovu vysvěcen.
Muzeum Šimona Adlera
Další zastávkou v osadě je muzeum v rodném domě Šimona Adlera, rabína a učitele náboženství. Narodil se v Dobré Vodě 15. března 1884 a působil také jako matrikář, archivář a publicista. V roce 1944 zahynul v Osvětimi.
Muzeum se věnuje jeho životu i dějinám židovského osídlení na Šumavě. O uchování otcova odkazu se později zasloužili jeho synové Max a Wolfgang. Expozice připomíná židovské rodiny jako součást historie regionu vedle poutníků, sklářů, dřevařů a obyvatel horských sídel.
Výlet krajinou s pamětí
Dobrá Voda je sídelní enkláva administrativně připojená k Hartmanicím, nikoli samostatná obec. Leží na okraji Národního parku Šumava a může být cílem kratšího výletu z Hartmanic nebo zastávkou při delším putování. V okolí vedou značené trasy například k Březníku a Hamižné.
Širší okolí nese stopy zaniklých sídel i někdejšího vojenského prostoru. Přístupnost kostela a muzea se může měnit podle sezony, bohoslužeb nebo provozovatele. Při pohybu v národním parku je třeba respektovat jeho pravidla a počítat s riziky lesního prostředí, včetně pádu větví či stromů.