Královácký dvorec Busil leží asi pět kilometrů severovýchodně od Hartmanic, na jižním svahu údolí Pstružného potoka. Nachází se v katastru Kochánova, administrativně však spadá pod Hartmanice. Od roku 2006 je kulturní památkou a v památkové evidenci je zapsán jako dvorec královácký Busil (Kriegseisenhof).
Nejde o muzeum ani volně přístupný skanzen. Busil je soukromý statek, v němž se dochovaná historická zástavba spojuje s dnešním hospodařením, ekologickým zemědělstvím a agroturistikou. Právě proto působí jinak než běžně zpřístupněné památky: areál zůstává živým místem, nikoli jen zakonzervovanou ukázkou minulosti.
Dvorec svobodných králováků
Busil patří mezi poslední dochované královácké dvorce na Šumavě. Králováci byli svobodní poddaní přímo podřízení českému králi. Nepatřili tedy pod běžnou vrchnost, což ovlivňovalo správu zdejšího území i způsob, jakým bylo osídleno.
Královácké dvorce vznikaly v pásu širokém přibližně dvacet kilometrů podél hranice mezi Nýrskem a Volary. Území se dělilo na osm rychet a každá z nich spravovala zhruba třicet až čtyřicet dvorců. U Busilu se někdy uvádí vznik kolem roku 1350, tato datace však není zcela jistá a jednotlivé prameny se v ní liší.
Od roku 1759 se statek označuje také jako Kriegseisenhof, tedy podle rodu, který jej vlastnil. Název Busil zůstal spojený s dvorem, osadou i širším okolím.
Historická zástavba kolem obdélného dvora
Budovy Busilu jsou uspořádané kolem obdélného dvora. Takové řešení odpovídalo tradičnímu hospodářskému provozu: obytné a hospodářské části společně vytvářely uzavřený funkční celek.
U vjezdu stojí kaple Nejsvětější Trojice, postavená ve druhé polovině 19. století. V blízkosti se nachází také pamětní kříž z roku 1853. Kaple, kříž a dochované stavby společně utvářejí podobu historické šumavské samoty.
V roce 1935 dvůr koupil hartmanický stavitel Zephyrin Beywl. Za jeho působení se areál dočkal obnovy a modernizace. Později ale stejně jako řada dalších šumavských usedlostí chátral. Roku 1964 jej získal pan Mourek, který zahájil postupnou rekonstrukci i rozšíření. Po roce 1990 byly znovu postaveny také některé hospodářské objekty na místech dříve zdemolovaných staveb.
Co se na Busilu odehrálo na konci války
Historie statku se pojí také s posledními dny druhé světové války. Podle místního historického popisu se zde shromáždili mladí němečtí vojáci, kteří se chtěli bránit postupující americké armádě. Po americké palbě od silnice mezi Radkovem a Mochovem však měli rychle kapitulovat.
Busil tak podle tohoto svědectví nebyl zničen, na rozdíl od nedalekého Kepelského Zhůří. Tento příběh patří k místní historické tradici a zapadá do dramatických událostí, které na konci války zasáhly odlehlé šumavské obce a samoty. Nejde však o podrobně doložený popis konkrétního boje.
Návštěva je možná po domluvě
Protože je Busil soukromým areálem, není běžně otevřený jako hrad, muzeum nebo jiná volně přístupná památka. Podle turistických informací města je návštěva možná pouze po předchozí domluvě. Stejně se domlouvá případný rozsah prohlídky, ubytování i další možnosti využití areálu.
Pro orientaci slouží adresa Kochánov 22, 342 01 Hartmanice. Při cestě je třeba počítat s odlehlou polohou statku a respektem k soukromému hospodářskému provozu.