Hamerskou přehradu si nelze užít jako běžné výletní místo u vody. Nádrž slouží jako zdroj pitné vody, a proto je vstup do jejího ochranného pásma zakázán. Návštěvníci nemohou počítat s koupáním, rybolovem ani volným přístupem na hráz. Vodní dílo lze pozorovat z veřejně přístupných míst mimo ochranné pásmo a s ohledem na místní značení; režim místa upřesňuje Povodí Labe nebo obec Hamry.
To ale neznamená, že přehrada nemá co nabídnout zájemcům o historii techniky. Na horním toku Chrudimky vznikla na začátku 20. století jako jedno z prvních velkých vodních děl se sypanou zemní hrází v českých zemích. Dnes zajišťuje dodávky pitné vody, pomáhá udržovat minimální průtok v řece, částečně tlumí povodňové průtoky a slouží také rybímu hospodářství.
Stavbu si vynutily povodně
K rozhodnutí vybudovat nádrž přispěly opakované záplavy na Chrudimce. Zvlášť ničivá byla povodeň v noci z 12. na 13. srpna 1880. Později se nádrže na řece dostaly do Generálního programu upravování řek v Království českém. Plán zahrnoval tři retenční profily: u Hamrů, Seče a Křižanovic. Kvůli nedostatku peněz se v první etapě, která trvala od roku 1904 do roku 1912, postavila pouze Hamerská nádrž.
Za její prosazení se zasloužil Karel Adámek z Hlinska, okresní představitel, poslanec a člen zemské komise pro úpravu řek. Stavba začala slavnostním odstřelem v místě budoucího obtokového tunelu 15. listopadu 1907. Hlavní práce se rozběhly v únoru 1908, přehrada začala sloužit v září 1912 a kolaudace následovala v říjnu.
Hráz vznikala z místní zeminy
Projekt zpracovalo technické oddělení c. k. místodržitelství Království českého, samotné práce provedla pražská firma Bělský & Plenkner. Stavbaři se potýkali s deštivým počasím, nedostatkem pracovních sil i tvrdou rulou s vysokým obsahem křemene. V září 1910 navíc povodeň poškodila ochrannou hráz a voda zatopila rozestavěné dílo.
Materiál pro násyp získávali přímo na místě: přibližně 10 tisíc kubíků pocházelo ze dna budoucí nádrže a dalších asi 38 tisíc kubíků z pravého svahu nad ní. Dělníci převáželi zeminu v ručních vozících po kolejích, ukládali ji ve vrstvách silných 30 centimetrů a hutnili třítunovým válcem s benzinovým pohonem.
Současná přímá zemní hráz má korunu dlouhou 208,4 metru a výšku 17,7 metru nad základovou spárou. K jejím bezpečnostním prvkům patří dvě spodní výpusti, obtokový tunel o délce 81,5 metru a boční nehrazený přeliv s přelivnou hranou dlouhou 29 metrů.
Od povodňové ochrany k vodovodu
Po protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916, při němž zemřelo 62 lidí, se zvýšily obavy o bezpečnost sypaných hrází. Hamerské vodní dílo proto prošlo kontrolou a úpravami. V roce 1922 se zvýšila koruna hráze, roku 1926 přibyly pozorovací trubky a v letech 1931 až 1933 hráz zesílil betonový plášť s kamenným obkladem na návodní straně. Cementovou injektáží se zároveň utěsnila část skalního podloží na levém břehu.
Další modernizace proběhla v letech 1966 až 1969. Upravily se uzávěry spodních výpustí, přibylo odběrné potrubí a bezpečnostní přeliv se zvýšil o 45 centimetrů. O využití nádrže jako zdroje pitné vody pro Hlinecko se rozhodlo už v roce 1961. Na přelomu let 1969 a 1970 zahájila provoz úpravna vody u Hamrů i skupinový vodovod pro Hlinsko a okolí.
Vodu odvádí z nádrže k úpravně nad obcí Hamry potrubí dlouhé 633 metrů. Celkový objem nádrže činí přibližně 3,62 milionu kubíků a při nejvyšší uváděné hladině zatápí plochu 80,55 hektaru.
Povodeň z roku 2024 poškodila přeliv
Hamerské vodní dílo znovu prověřila povodeň v září 2024. Na profilu Hamry tehdy Český hydrometeorologický ústav zaznamenal vodní stav 104 centimetrů a průtok 34,6 kubíku za sekundu. Doba opakování této události se odhadovala na 50 až 100 let. Hráz zůstala v pořádku, poškození ale utrpěla kaskáda a dlažba bezpečnostního přelivu. V květnu 2025 se náklady na opravu odhadovaly přibližně na 1,5 milionu korun.
Hamry spojovaly vodu se železem
Historie obce je s vodní energií propojená dlouho před vznikem přehrady. V hamru se tu železná ruda zpracovávala už v 15. a 16. století a hamernické řemeslo přetrvalo do 18. století. Na počátku 19. století v Hamrech pracovaly tři vodní mlýny, pila a olejna. Chrudimka tak po staletí poháněla zdejší výrobu, ale zároveň přinášela ničivé povodně, proti nimž měla nádrž pomoci.