K portálu Býčí skály v Josefovském údolí se dá dojít po cestách vedoucích údolím Křtinského potoka. Jeskyně leží v jeho pravém svahu a je součástí Národní přírodní rezervace Býčí skála. Do podzemí se běžně nevstupuje, ale místo stojí za pozornost i kvůli příběhům, které se v něm odehrály.
Podzemím protéká Jedovnický potok
Býčí skála je někdejším vývěrem Jedovnického potoka. Ten se ztrácí v Rudickém propadání, protéká hluboko pod zemí a znovu vychází na povrch právě u Býčí skály. Jeskynní systém Rudické propadání–Býčí skála měří přibližně 13 kilometrů a řadí se k nejdelším v Česku.
Přední část jeskyně dosahuje délky asi 650 metrů a končí Býčím jezerem. Dál se rozbíhá členitá soustava chodeb a dómů, kudy na některých místech teče Jedovnický potok. Voda i okolní lesní společenstva patří k důvodům, proč je území chráněné.
Od lovců sobů k halštatským nálezům
Býčí skála je považována za nejstarší archeologicky zkoumanou jeskyni na Moravě. Lékař a badatel Jindřich Wankel v letech 1867 a 1868 zkoumal pozůstatky sídliště magdalénských lovců sobů. Jeskyně jim poskytovala vodu, poměrně stálé klima i dostupný rohovec, který mohli využívat jako surovinu.
Podstatně větší pozornost přinesl výzkum z podzimu 1872. V halštatské vrstvě Předsíně byly nalezeny dvě velké žárové plochy a pozůstatky nejméně čtyř desítek lidí a zvířat. Mezi nálezy byly keramické a bronzové nádoby, zlaté, bronzové a železné šperky, zbraně, zbroj, jantarové i skleněné korálky a řemeslnické nástroje. Výbavu doplňovaly zbytky až sedmi vozů.
Předměty pocházely z různých částí Evropy, takže význam jeskyně zřejmě přesahoval její okolí. Badatelé dnes nález nejčastěji vykládají jako doklad jeskynní svatyně nebo obětiště ze starší doby železné. Přesný průběh událostí ale známý není, a nelze proto nález označovat za prokázaný masakr ani za pohřeb náčelníka.
Býček z nádoby se spáleným prosem
Bronzová figurka býčka, podle níž jeskyně dostala jméno, byla objevena roku 1869 ve vchodové části. Ležela v keramické nádobě se spáleným prosem a dostala se k Jindřichu Wankelovi. Právě nález ho přivedl k rozsáhlejšímu výzkumu Předsíně. Figurku odborníci datují přibližně do let 600 až 550 před naším letopočtem.
Originál je dnes uložen v Přírodovědném muzeu ve Vídni. V Muzeu Blanenska si lze příběh přiblížit v expozici Cesta do pravěku Blanenska, která představuje originální nálezy, repliky a rekonstrukce včetně části věnované býčkovi a rituálnímu vozu. Najdete v ní také hmatové prvky, audio průvodce a popisky v Braillově písmu.
Jeskyně jako zimoviště netopýrů
Býčí skála patří k nejvýznamnějším zimovištím netopýrů v České republice. Při sledování v roce 2011 tu bylo zaznamenáno přibližně 2 000 zimujících jedinců jedenácti druhů. Počty se v jednotlivých sezonách mění, význam jeskyně pro netopýry ale přetrvává.
Nejčastěji se zde vyskytuje netopýr velký. Z dalších druhů tu zimují například netopýr brvitý, řasnatý, vodní, velkouchý a černý nebo vrápenec malý. Na podzim jeskyně slouží také k přeletům, námluvám a páření. Od 1. října do 30. dubna je proto pro exkurze uzavřena, aby zimující zvířata nebyla rušena.
Do podzemí jen při zvláštních příležitostech
Býčí skála není běžně zpřístupněnou jeskyní. Vstup dovnitř je možný při předem vyhlášených Dnech otevřených dveří nebo při mimořádných odborných a popularizačních akcích. Prohlídka vede neupraveným podzemím a je na vlastní nebezpečí. Návštěvníci potřebují pevnou obuv, dlouhé kalhoty a teplejší oblečení; psi do jeskyně nesmějí.
K samotnému portálu vedou trasy Josefovským a Křtinským údolím, většinou po zpevněných cestách. V rezervaci je třeba zůstat na značených cestách a respektovat dočasná omezení, například kvůli hnízdění sokola stěhovavého. Termíny vstupů a případné změny na cestách zveřejňují jeskyňáři, Správa CHKO Moravský kras a Muzeum Blanenska.